Právopedie pro lékaře

Místo, které pomáhá lékařům zorientovat se v právu.

Úvodní foto: pixabay

POSKYTOVATEL ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB

V případě nespokojenosti s postupem poskytovatele může proti tomuto poskytovateli podat stížnost:

a) pacient,
b) zákonný zástupce nebo opatrovník,
c) osoba blízká (pokud pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel),
d) osoba zmocněná pacientem (ke stížnosti musí být přiložena plná moc).

Stížnost se podává k poskytovateli, na jehož jednání si stěžovatel stěžuje. (Toto se může na první pohled zdát zvláštní, ale stížnost obvykle směřuje proti konkrétnímu zaměstnanci poskytovatele, k němuž je poskytovatel obvykle v postavení nadřízeného a má tedy možnost stížností napadené jednání posoudit.)

Poskytovatel je povinen:

1) vést evidenci o podání stížností a způsobu jejich vyřízení,

2) umožnit stěžovateli nahlížet do spisu vedeného k dané stížnosti a pořizovat si kopie,

3) navrhnout ústní projednání (pokud je to s ohledem na okolnosti vhodné),

4) vyřídit stížnost do 30 dnů ode dne, kdy ji obdržel (lhůtu je možné v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů),

5) poskytnout součinnost správní orgánu (v případě, kdy stěžovatel nebyl spokojen s vyřízením záležitosti a podal stížnost k příslušnému správnímu orgánu).

Poskytovatel lůžkové/jednodenní péče je dále povinen:

6) vypracovat postup pro vyřizování stížností,

7) zveřejnit výše uvedený postup spolu s informací o možnosti podat stížnost na veřejně přístupném místě (v rámci zdravotnického zařízení) a dále na svých webových stránkách.

SPRÁVNÍ ORGÁN

Pokud není stěžovatel s vyřízením stížnosti spokojen, může následně podat stížnost ke správnímu orgánu, který danému poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (ve většině případů krajský úřad). Ten má na vyřízení stížnosti 30 dnů ode dne jejího doručení, 90 dnů v případě, kdy je třeba ustavit nezávislého odborníka a 120 dnů pokud je třeba ustavit nezávislou odbornou komisi.

Pokud správní orgán zjistí porušení práv nebo povinností anebo jiná pochybení:

A) uloží poskytovateli nápravná opatření (používání zdravotnického prostředku v souladu s návodem výrobce, poučení pacienta o jeho právech a povinnostech apod.)

B) podá podnět dalším orgánům (SÚKL, hygienická stanice apod.), případně příslušné profesní komoře (ČLK, ČSK apod.)

C) o výše uvedeném informuje příslušnou zdravotní pojišťovnu.

<a href='https://www.freepik.com/photos/woman'>Woman photo created by wavebreakmedia_micro - www.freepik.com</a>

K diskriminaci v zaměstnání dochází nejčastěji z důvodu pohlaví, přičemž zdravotnický sektor je tímto druhem diskriminace taktéž poznamenán. Přestože diskriminováni mohou být samozřejmě i muži, lékařky se s diskriminací mnohdy setkávají již v průběhu povinné praxe, v rámci které dostávají mnohdy lepší příležitosti jejich kolegové a dále též v zaměstnání, kde v případě několika zájemců o stejnou pozici dostává v řadě případů přednost muž, u kterého s největší pravděpodobností nehrozí odchod na mateřskou a rodičovskou dovolenou.

NA KOHO SE OBRÁTIT?
Pokud máte pocit, že se s Vámi, nebo s někým z Vašeho okolí zachází diskriminačně (odlišně než s jinými ve stejném postavení), máte několik možností:

1. Položit inspektorátu práce dotaz, jak máte v konkrétní situaci postupovat, přičemž inspektorát je povinen Vám bezúplatně poskytnout poradenství, a to ve všech pracovně-právních záležitostech včetně diskriminace.

2. Podat písemný podnět k místně příslušnému inspektorátu práce (dohledáte zde) dle sídla zaměstnavatele. Inspektorát následně provede kontrolu zaměstnavatele a může mu udělit pokutu až do výše 1 mil. Kč. Inspektorát je povinen zachovat mlčenlivost o totožnosti osoby, která podnět podala. Podání podnětu je samozřejmě opět bezúplatné.

3. Obrátit se na Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsmana), která se případem zabývá z právního hlediska a navrhuje oběti diskriminace možnosti dalšího postupu. Právní posouzení a následné poradenství je též poskytováno bezúplatně.

4. V krajním případě je pak možné podat žalobu a celou záležitost řešit soudní cestou. K tomuto je vhodné zajistit si pomoc advokáta.

V boji proti diskriminaci je největší překážkou dokazování. Pokud se nejedná o nerovné odměňování, které se dá z příslušné dokumentace ještě celkem snadno zjistit, jedná se ve většině případů o „tvrzení proti tvrzení“. Proto je důležité mít neustále na paměti, že pro to, aby bylo možné osobu která diskriminuje potrestat, je nutné mít důkazy dosvědčující její jednání. Ideální je například písemná komunikace, svědectví dalších osob, případně audio(vizuální) nahrávka.

Nahrávat nadřízeného či zaměstnavatele bez jeho svolení je dosti kontroverzní, ale například inspektorát práce či veřejný ochránce práv považují takovou nahrávku za přípustný důkaz. V případě soudního jednání bude pravděpodobně záležet na konkrétní situaci a konkrétním soudci, zda nahrávku připustí.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by freepik - www.freepik.com</a>

SMĚNA
Maximální délka jedné směny z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je 12 hodin, přičemž přestávky se do této doby nezapočítávají. (§ 83 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s písemným rozvrhem týdenní pracovní doby nejpozději 2 týdny předem, v případě konta pracovní doby (zvláštní způsob rozvržení pracovní doby) 1 týden předem. (§ 84 zákoníku práce)

PŘESTÁVKA
Nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Přestávku lze rozdělit na 2 části, tj. v rámci 6 hodin nepřetržité práce je možné zaměstnanci umožnit 2 patnáctiminutové přestávky.
(§ 88 zákoníku práce)

ODPOČINEK MEZI 2 SMĚNAMI
Pracovní doba musí být rozvržena tak, aby byl zaměstnanci umožněn nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu, o kterou byl první odpočinek zkrácen. (§ 90 zákoníku práce)

Pokud má zaměstnanec sjednáno více pracovních poměrů, posuzují se ve vztahu k nepřetržitému odpočinku samostatně. Tímto způsobem zaměstnavatelé často obchází zákoník práce, jelikož se zaměstnanci uzavírají vedle pracovní smlouvy například dohodu o provedení práce, příp. dohodu o pracovní činnosti, tím pádem se jedná o jiný pracovní poměr a doba odpočinku mezi prací vykonávanou v rámci pracovní smlouvy a prací vykonávanou v rámci dohody nemusí být řešena.

Lékaři mají typicky uzavřenou pracovní smlouvu na běžné pracovní hodiny a následně dohodu na „služby“, aby mohli pracovat například 24 hodin v kuse. Jedná se však o postup, který je v rozporu se zákonem a takovéto dohody jsou neplatné (viz DPČ/DPP PROTIPRÁVNOST.)

ODPOČINEK V TÝDNU
Zaměstnavatel musí pracovní dobu rozvrhnout tak, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek minimálně 35 hodin vždy jednou během sedmi po sobě následujících dnů. (§ 92 zákoníku práce) Uvedené se však vztahuje pouze na práci prováděnou na základě pracovní smlouvy, nikoliv v rámci dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by freepik - www.freepik.com</a>

Pacientovi lze bez jeho souhlasu v souladu s § 38 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, poskytnout pouze neodkladnou péči (§ 5 odst. 1 písm. a), a to:

1. v případě, kdy je pacient v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen souhlas vyslovit (např. je v bezvědomí), avšak i v takové situaci je třeba respektovat případné dříve vyslovené přání,

2. v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení pravděpodobně došlo k vážnému poškození zdraví pacienta.

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu v souladu s § 38 odst. 4 téhož zákona, poskytnout neodkladnou péči, a to:

1. v případě léčby vážné duševní poruchy (viz odst. 2 výše)

2. v případě, že jde o zdravotní služby nezbytné k záchraně života či zamezení vážného poškození zdraví.

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka poskytnout neodkladnou péči v případě, že u něj existuje podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka poskytnout též:
neodkladnou péči, která není péčí dle odst. 1. a 2. výše

akutní péči,
obojí v případě, kdy nelze souhlas zákonného zástupce či opatrovníka získat bez zbytečného odkladu. V takovém případě rozhoduje o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař. Toto neplatí, pokud je nezletilý pacient, příp. osoba s omezenou svéprávností schopen/schopna souhlas udělit.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/woman">Woman photo created by peoplecreations - www.freepik.com</a>

Při poskytování zdravotních služeb nezletilému, je v souladu s § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách, třeba zjišťovat jeho názor na poskytnutí zdravotních služeb, a to přiměřeně jeho rozumové a volní vyspělosti. Tento názor pak musí být brán v úvahu s tím, že čím starší nezletilý pacient je, tím větší váhu by tento názor měl mít.

Nezletilému pacientovi je tak možné bez souhlasu jeho zákonného zástupce poskytnout takové zdravotní služby, k jejichž odsouhlasení je s ohledem na svůj věk dostatečně rozumově a volně vyspělý.

Povinnosti lékaře, resp. zdravotnického pracovníka jsou obsaženy v ustanovení § 49 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

1. Povinnost poskytovat zdravotní služby v odpovídající odborné či specializované způsobilosti, a to v rozsahu odpovídající této způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta, tak aby zdravotní služby byly poskytovány na náležité odborné úrovni (tj. podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti)

2. Povinnost řídit se etickými principy (nonmaleficence, beneficence, respektování autonomie, spravedlnost apod.)

3. Povinnost poskytnout odbornou pomoc neprodleně každému, kdo je v ohrožení života, příp. tomu, jehož zdraví je vážně ohroženo, to vše za předpokladu, že pomoc není včas dosažitelná obvyklým způsobem. Dále pak podle potřeby zajistit poskytnutí navazujících zdravotních služeb.

4. Další povinnosti, které jsou stanoveny zákonem o zdravotních službách (např. provádění záznamů do zdravotnické dokumentace), příp. jinými právními předpisy - například:

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce(např. povinnost dbát o svou vlastní bezpečnost a zdraví a o bezpečnost a zdraví ostatních fyzických osob, jichž se výkon práce zaměstnance dotýká)

zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odb. způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta(např. povinnost doložit svou zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/medical">Medical photo created by peoplecreations - www.freepik.com</a>

Práva lékaře, resp. zdravotnického pracovníka jsou obsažena v ustanovení § 50 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

1. Právo získat od pacienta informaci o tom, že je nosičem infekční nemoci a o dalších závažných skutečnostech které se vztahují ke zdraví ošetřovaného (např. psychický stav, který by mohl pro lékaře představovat riziko násilného chování pacienta apod.).

2. Právo neposkytnout zdravotní služby v případě, kdy by jejich poskytnutím došlo k přímému ohrožení života nebo k vážnému ohrožení zdraví lékaře.

3. Právo odmítnout poskytnout zdravotní služby v případě, kdy to odporuje svědomí či náboženskému vyznání lékaře (např. umělé přerušení těhotenství, terapeutická kastrace, apod.).

(Toto neplatí v případě, kdy by odmítnutím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel zdravotních služeb není schopen včas zajistit poskytnutí služeb jiným lékařem.)

pixabay

Do zdravotnické dokumentace může za určitých podmínek dle ustanovení § 65 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách, nahlížet několik skupin osob.

První skupinou jsou pacienti a osoby blízké, přičemž všem těmto osobám musí být umožněno do dokumentace nahlédnout, pořídit si výpisy, případně kopie, a to v následujícím rozsahu:

1. pacient, zákonný zástupce, opatrovník, pěstoun, jiná pečující osoba, osoby určené pacientem/zákonným zástupcem – vše, avšak v případě záznamu autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky pouze v rozsahu příznaků onemocnění, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů

2. v případě smrti pacienta - osoby blízké, popř. další osoby určené pacientem – vše + právo na informace o zdravotním stavu, informace o výsledku pitvy, byla-li provedena
– toto neplatí v případě, kdy pacient za svého života sdělení informací některé osobě blízké výslovně zakázal (lze podat nezbytné informace pouze v případě, kdy je ohroženo zdraví takové osoby, případně jiné třetí osoby, přičemž osoba blízká může vzniku újmy třetí osoby zabránit).

Nahlížení a související úkony nesmí narušit poskytování zdravotních služeb a musí být provedeny v přítomnosti zaměstnance, kterého poskytovatel zdravotních služeb pověřil.

Druhá skupina, která může do dokumentace v nezbytném rozsahu nahlížet i bez souhlasu pacienta, za předpokladu, že je to v jeho zájmu nebo je to potřebné pro jiné účely vyplývající z právního řádu, je tvořena těmito osobami:

1. osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání a jiní odborní pracovníci, kteří musí být zaměstnanci stejného poskytovatele, a pouze v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb

2. další zaměstnanci poskytovatele, a to v rozsahu nezbytně nutném pro výkon povolání, příp. z důvodu splnění povinností dle příslušných právních předpisů a dále při hodnocení správného postupu při poskytování zdravotních služeb.

(Tj. nemělo by být možné, aby si například elektronicky vedenou dokumentaci mohl otevřít kterýkoliv lékař v nemocnici. Pokud se nepodílí na poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, nemá pravděpodobně právo do dokumentace nahlížet.)

Dalšími osobami, které do této skupiny patří jsou zejména úřední osoby, vykonávající činnost v rámci správního orgánu (např. úřadu), soudní znalci, Veřejný ochránce práv apod., přesný seznam vč. účelu nahlížení a rozsahu je uveden v ustanovení § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách.

Studenti, kteří u poskytovatele vykonávají praxi, mohou do zdravotnické dokumentace nahlížet v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění výuky, avšak pouze v případě, že pacient nahlížení prokazatelně nezakázal.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/woman">Woman photo created by freepik - www.freepik.com</a>

Jako terapeutické privilegium dle § 32 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, označujeme rozhodnutí ošetřujícího zdravotnického pracovníka (příp. nadřízeného zdravotního pracovníka) o zadržení informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze. Toto rozhodnutí zdravotnický pracovník učiní v situaci, kdy lze důvodně předpokládat, že by sdělení informace mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví. Zadržet informaci lze pouze v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou.

Ustanovení § 2640 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, navíc využití terapeutického privilegia podmiňuje potvrzením zjevnosti a vážnosti nebezpečí jinou osobou poskytující péči o zdraví v daném oboru. Ošetřující zdravotnický pracovník tak musí mít své rozhodnutí podepřeno ještě názorem kolegy, který působí ve stejném oboru.

Vždy je však nutné vést pravdivou zdravotnickou dokumentaci, tj. není možné vést např. informaci o nepříznivé diagnóze odděleně, aby pacient diagnózu při využití svého práva nahlížet do dokumentace neviděl. Pokud totiž pacient tohoto svého práva využije, vypovídá to s největší pravděpodobností o tom, že chce znát svůj zdravotní stav přesně a pravdivě, viz bod 3. níže.

KDY NELZE VYUŽÍT TERAPEUTICKÉHO PRIVILEGIA
1. Podání informace je jedinou možností, jak pacientovi umožnit podstoupit včasnou léčbu, případně učinit preventivní opatření. (Např. v případě, kdy by pacientovi bylo diagnostikováno nádorové onemocnění a včasnou léčbou by mohlo dojít k jeho uzdravení.)

2. Zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí, tudíž je nutné pacientovi všechny informace sdělit v zájmu ochrany zdraví dalších osob.
(Např. v situaci, kdy je pacientovi diagnostikována HIV infekce.)

3. Pacient výslovně požádá o sdělení přesné a pravdivé informace, aby si mohl zajistit osobní záležitosti.
(Např. aby pacient v terminálním stádiu nemoci mohl sepsat závěť apod.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by yanalya - www.freepik.com</a>

V případě nezletilých je možné v nezbytném rozsahu zadržet informaci o zdravotním stavu jejich zákonnému zástupci (příp. pěstounovi/jiné pečující osobě), a to v případě, kdy existuje podezření, že se tato osoba podílí na zneužívání, týrání či ohrožování zdravého vývoje nezletilého, pokud lze předpokládat, že sdělením informace by mohlo dojít k dalšímu ohrožení nezletilého.

Výše uvedené však neznamená, že zákonnému zástupci, popřípadě dalším osobám, mají být sděleny informace nepravdivé, jedná se pouze o jejich zadržení. (Např. v situaci, kdy nezletilý při vyšetření sdělí, jak přišel k pohmožděninám na těle apod.)

Pokud chce zákonný zástupce (příp. další osoby) do zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém nahlédnout, je možné zpřístupnění v souladu s § 67 zákona o zdravotních službách, omezit, pokud je to v zájmu pacienta a pouze ve vztahu k údajům, z nichž vyplývá, že je nezletilý týrán, zneužíván apod.

Vše výše uvedené platí shodně i v případě osob s omezenou svéprávností.

Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví se řídí především nařízením č. 2016/679 ("GDPR") a zákonem 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

První, často se objevující nesprávný postup poskytovatelů zdravotních služeb v souvislosti s ochranou osobních údajů, je předkládání souhlasu se zpracováním osobních údajů pacientům. Při poskytování zdravotních služeb ho však není třeba, protože ke zpracování osobních údajů zde dochází ze zákona. (Souhlas se zpracováním osobních údajů je třeba pouze v situacích, které nesouvisejí s vlastním poskytováním péče, tj. např. při účasti na klinických studiích, výzkumu apod.)

Druhým velmi častým problémem je nedostatečná ochrana osobních údajů v praxi, tj. při samotném poskytování zdravotních služeb v ordinaci.

Často se stává, že pacient, který přijde do ordinace, je usazen ke stolu lékaře, na kterém jsou rozloženy zdravotní karty dalších pacientů, kteří jsou na daný den objednaní. Pacient si tak může naprosto bez problémů přečíst jména ostatních pacientů, rodná čísla apod.

Obdobného porušení se lékař dopustí také například v případě, kdy vyhledává pacienta elektronicky (např. podle prvních čísel rodného čísla) a pacient má možnost na obrazovku počítače nahlédnout, protože vyhledávač mnohdy vyfiltruje více pacientů, jejichž rodné číslo začíná shodnými čísly a pacient tak má možnost tyto údaje vidět.

Dalším porušením ochrany osobních údajů, které se velmi často objevuje, je telefonická komunikace s pacientem za (doslechové) přítomnosti jiného pacienta, kdy například

zdravotní sestra komunikuje s pacientem a ověřuje si aktuálnost údajů, tj. „Nováková Jana, narozena 14. 12. 1990? Bydliště stále Ječná 13, Praha?...“

Výše uvedeným jednáním dochází k porušení článku 32 nařízení č. 2016/679 (GDPR), které ukládá správci a zpracovateli povinnost přijmout taková opatření, která zabrání neoprávněným osobám přístup k osobním údajům. Za uvedené porušení je možné uložit pokutu až do výše 10 000 000 EUR. Při stanovování výše pokuty je pak rozhodující závažnost porušení, povaha, počet dotčených subjektů, kategorie osobních údajů apod.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by natanaelginting - www.freepik.com</a>

Dříve vyslovené přání dle § 36 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, umožňuje pacientům dát informovaný souhlas/nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb v případech, kdy toho nejsou fakticky schopni. Jde o jakousi pojistku, která má za úkol zajistit autonomní rozhodnutí pacienta za všech (přáním předpokládaných) situací.

FORMA
1. písemná forma s úředně ověřeným podpisem, nebo
2. záznam ve zdravotnické dokumentaci podepsaný pacientem, zdravotnickým pracovníkem a svědkem

+ v obou případech je nutné písemné poučení pacienta o důsledcích (poučení podává lékař v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiný ošetřující lékař v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí).

Dříve vyslovené přání pacienta by mělo mít přednost před postupem lege artis. Pokud tedy někdo v rámci dříve vysloveného přání odmítne transfuzi krve, což bude mít za následek jeho smrt, je třeba toto přání respektovat, přestože obecně vzato nepůjde o postup lege artis. Lékař v takovém případě nemůže být jakkoliv sankcionován.

KDY NELZE DVP RESPEKTOVAT
1. pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti (např. odpojení od přístrojů)
2. pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby (např. odmítnutí transfuze těhotnou ženou, která by tímto rozhodnutím ohrozila život nenarozeného dítěte)
3. pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti

DVP NENÍ TŘEBA RESPEKTOVAT
Pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím.

FORMULACE
Při aplikaci DVP je třeba s největší opatrností zkoumat, zda situace na kterou se DVP vztahuje opravdu nastala, tj. zda se jedná o situaci, která byla DVP předvídána.
(nelze aplikovat DVP které se vztahuje k plánované operaci kolene též na situaci, kdy byl pacient, který DVP učinil účastníkem autonehody a je třeba jej operovat)

POSTIHY
A) Neposkytnutí zdravotních služeb v situaci, kdy poskytnuty být měly (DVP bylo neplatné apod.)
občanskoprávní odpovědnost (viz. civilní řízení)trestněprávní odpovědnost (viz. trestní řízení)
B) Poskytnutí zdravotních služeb v rozporu s platným DVP
občanskoprávní odpovědnost (viz. civilní řízení)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by pressfoto - www.freepik.com</a>

V případě, kdy si chce lékař založit vlastní soukromou praxi, či chce svou praxi převést/prodat, je nutné zajistit celou řadu podkladů.

1. Při založení či převodu lékařské praxe je ideální založit si společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a podat návrh na zápis nového s.r.o. do obchodního rejstříku.

2. Dále je třeba získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb, které uděluje příslušný krajský úřad.
je třeba splnit podmínky dle § 16 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, tj. oprávnění k užívání zdravotnického zařízení, které splňuje požadavky na technické a věcné vybavení, splnění požadavků na minimální personální zabezpečení, netrvá žádná z překážek dle § 17 téhož zákona, bezúhonnost fyzické osoby, příp. statutárního orgánu právnické osoby (typicky jednatel) atd.

3. Také je nutné vyhotovit provozní řád, který musí být schválen hygienickou stanicí.

4. Se zdravotními pojišťovnami je nutné sjednat smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb.

5. V případě prodeje je nutné vyhotovit smlouvy o prodeji ordinace a o převodu obchodního podílu v s.r.o.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by katemangostar - www.freepik.com</a>

V případě, kdy se pacient, či jeho blízcí domnívají, že lékař při péči o pacienta pochybil, mohou mimo jiné podat na lékaře trestní oznámení. Celá věc se tak dostane k policii, která rozhoduje o zahájení trestního stíhání. Pokud se policie rozhodne trestní stíhání zahájit, uvědomí o tom lékaře a státního zástupce, který následně případně podává obžalobu. Nejčastějšími trestnými činy, kterých se lékaři dopouštějí je ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 téhož zákona. Výsledkem trestního řízení může být v nejhorším případě i rozhodnutí soudu o odnětí svobody.

V případě, trestního řízení je vhodné vyhledat služby advokáta, který zejména činí následující:

1. Zpracovává všechna soudní podání v trestním řízení.

2. Účastní se jednotlivých úkonů trestního řízení (prostudování spisu, výslechu lékaře, svědků, znalců, hlavního líčení apod.)

3. Zajišťuje opatření znaleckých posudků.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/vintage">Vintage photo created by kjpargeter - www.freepik.com</a>

Pokud se pacient či jeho blízcí cítí poškozeni jednáním lékaře, který dle jejich názoru nepostupoval lege artis, mohou se mimo jiné obrátit na civilní soud.

Podání žaloby ze strany pacienta či jeho blízkých je častějším úkazem, než podání trestního oznámení a následného řízení u trestního soudu. Jednoduše proto, že cílem trestního řízení je potrestat viníka, tj. pacient se na lékaři v trestním řízení většinou ničeho, kromě rozhodnutí o vině či nevině, nedomůže. V civilním řízení se však jedná o náhradu škody, pacient, popř. osoby blízké, tak mají možnost žádat vcelku vysoké finanční částky jako kompenzaci za újmu na zdraví či za smrt.

Náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, konkrétně pak § 2958 a násl. Peněžitou náhradou se pak odčiňují: vytrpěná bolest (tzv. bolestné), další nemajetková újma, příp. ztížení společenského uplatnění (pokud má pacient trvalé následky, které mu komplikují život do budoucna).

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví se peněžitou náhradou odčiňují též duševní útrapy osobám blízkým.

Dále se nahrazují náklady pohřbu, příp. účelně vynaložené náklady na péči o pacienta apod.

V případě civilního řízení, stejně jako v případě trestního řízení, vhodné vyhledat služby advokáta, který obvykle činí zejména následující:

1. Zpracovává všechna soudní podání (např. vyjádření k žalobě).

2. Zastupuje lékaře při jednání u soudu.

3. Zajišťuje opatření znaleckých posudků.

4. Zajišťuje komunikaci s právními zástupci pojišťovny, u které je každý lékař povinně pojištěn.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/book">Book photo created by freepik - www.freepik.com</a>

Poskytovatelé zdravotních služeb často řeší nedostatečné personální zabezpečení obcházením zákoníku práce, když s lékaři vedle klasické pracovní smlouvy uzavírají dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce (DPČ/DPP). Pokud pak lékař v rámci těchto dohod vykonává činnost, která se neliší od podstaty činnosti, kterou vykonává také na základě pracovní smlouvy, jedná se mnohdy o protiprávní způsob odměňování daného lékaře. Pokud tedy máte uzavřenou pracovní smlouvu a jako druh práce v ní máte uvedeno například: „lékař“ a v dohodě o pracovní činnosti máte například: „výkon ústavní pohotovostní služby“, dochází ve Vašem případě pravděpodobně k protiprávnímu krácení odměny za vykonanou práci. V dohodách bývá odměna často sjednána prostřednictvím hodinové sazby, která nijak nereflektuje práci přesčas, práci ve dnech pracovního klidu apod., navíc se Vám tato práce nezapočítává do přesčasů v rámci základního pracovního poměru. Poskytovatelé tak často protiprávně zadržují statisícové částky, které mohou být ze strany lékařů vymáhány zpět.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by pressfoto - www.freepik.com</a>

Průkaznou, pravdivou, čitelnou a pravidelně aktualizovanou zdravotnickou dokumentaci musí vést každý poskytovatel zdravotních služeb. Její náležitosti stanovuje především vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Zdravotnická dokumentace tak musí obsahovat zejména identifikaci poskytovatele, identifikaci pacienta, dále pohlaví pacienta, datum provedení zápisu, informaci o tom, kdo zápis provedl (pokud jej neprovedl poskytovatel sám vlastním jménem), informace o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb atd. (podrobněji ustanovení § 1 výše uvedené vyhlášky).

Na každém listu zdravotnické dokumentace musí být uvedena zkrácená identifikace poskytovatele (jméno a příjmení/obchodní firma/název, IČO, oddělení) a pacienta (jméno a příjmení, rodné číslo, popř. datum narození).

Zápis by měl provádět a podepisovat zdravotnický pracovník/jiný odborný pracovník, který poskytl pacientovi zdravotní službu.

Pokud je zřejmé, že zápisy provedl během jednoho dne/směny jeden zdravotnický pracovník, nemusí podepisovat každý zápis zvlášť, postačí podepsat poslední zápis daného dne/dané směny.

Každý zápis musí být datován, podepsán a opatřen razítkem/přepisem jména. (pokud jej neprovedl poskytovatel sám vlastním jménem). V případě elektronického zápisu musí být tento opatřen identifikátorem záznamu, datem provedení zápisu a identifikačními údaji osoby, která zápis provedla.

Oprava zápisu musí být provedena novým zápisem, který obsahuje též datum opravy a ostatní náležitosti běžného zápisu. Původní zápis musí v každém případě zůstat čitelný. Pokud je oprava provedena na žádost pacienta, uvede se tato informace k opravě a doplní se navíc podpisem pacienta.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by ijeab - www.freepik.com</a>

Zdravotní služby lze poskytovat pouze se souhlasem pacienta, jen v ojedinělých případech je to možné i bez něj. Souhlas by měl být svobodný (učiněn bez nátlaku) a také informovaný. Informovaný souhlas je dle zákona č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, takový, v rámci kterého byl pacient dostatečně informován o svém zdravotním stavu, o příčině onemocnění, předpokládaném vývoji, navrženém léčebném postupu, o jeho účelu, rizicích, o alternativách, omezeních ve způsobu života apod.

Jaký rozsah informací je dostatečný? To je otázka, kterou si klade řada odborníků a neexistuje na ní bohužel jednoznačná odpověď. Dostatečnost poučení pacienta se bude lišit v každém jednotlivém případě, judikatura soudů však uvádí, že NEdostatečný je takový rozsah informování, kdy pokud by pacient určitou informaci, která mu nebyla předána měl, rozhodl by se souhlas s poskytováním zdravotních služeb neudělit.

Vzor informovaného souhlasu by neměl být vytvořen například pro celou nemocnici, protože v takovém případě hrozí, že bude příliš obecný a tím pádem nedostatečný.

V informovaném souhlasu by se také nemělo například objevovat tvrzení, že pacient svým podpisem potvrzuje, že lékař postupuje lege artis, protože to samozřejmě nemůže pacient vědět, navíc nemůže předvídat, jak bude v budoucnu (po podpisu souhlasu) lékař reálně postupovat. Takové tvrzení pak při případném soudním sporu nebude bráno v úvahu i přesto, že jej pacient podepsal.

Pacient se však také může podání informací vzdát a souhlas s poskytováním zdravotních služeb udělit i bez nich. Například půjde o situaci, kdy jde pacient na operaci a ví, že pokud si vyslechne všechna možná rizika, bude z celého zákroku mnohem více ve stresu a možná si jej i rozmyslí, může tedy podání informace odmítnout. Záznam o tomto odmítnutí musí být součástí zdravotnické dokumentace a musí být podepsán pacientem a zdravotnickým pracovníkem.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by yanalya - www.freepik.com</a>

SITUACE KDY MŮŽE POSKYTOVATEL ODMÍTNOUT PŘIJETÍ PACIENTA DO PÉČE

1. Pokud poskytovatel nemá volnou kapacitu a přijetím pacienta by došlo k překročení únosného pracovního zatížení, nebo pokud přijetí do péče brání provozní důvody, personální zabezpečení či technické/věcné vybavení zařízení.
2. Pokud by vzdálenost místa bydliště pacienta neumožnila praktickému lékaři výkon návštěvní služby.
3. Pokud pacient není pojištěncem některé zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenou smlouvu.

SITUACE KDY MŮŽE POSKYTOVATEL UKONČIT PÉČI O PACIENTA

1. Poskytovatel předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele.
2. Pominou důvody poskytování zdravotní péče.
3. Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
4. Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený léčebný postup (pouze však v případech, kdy s poskytováním zdravotních služeb pacient nejprve vyslovil souhlas), nebo se neřídí vnitřním řádem (chování není způsobeno zdravotním stavem).
5. Pacient přestal poskytovat součinnost (nesmí být způsobeno zdravotním stavem).

Ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

Poskytovatel nesmí odmítnout přijetí/ ukončit péči o pacienta z žádného z uvedených důvodů v případě, kdy je mu třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o služby, které jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, nebo v případě, že jde o krizové situace či výkon ochranného léčení nařízeného soudem.

Rozhodnutí o odmítnutí/ukončení musí být poskytovatelem dáno písemně a musí obsahovat důvod odmítnutí/ukončení péče.

V uvedených případech je také ideální odkázat pacienta na jeho zdravotní pojišťovnu, která mu musí hrazené zdravotní služby (poskytovatele) zajistit.

Odmítnutí poskytnutí péče zdravotnickým pracovníkem
Individuálně může zdravotnický pracovník (fyzická osoba) odmítnout poskytnout pacientovi péči v případě kdy:
A) by poskytnutím zdravotních služeb došlo k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví,
B) by poskytnutí zdravotních služeb odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání (nesmí však dojít k ohrožení života pacienta či k vážnému ohrožení jeho zdraví).

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/hand">Hand photo created by katemangostar - www.freepik.com</a>

V případě poskytovatele akutní lůžkové péče je odmítnutí pacienta upraveno zákonem č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě. Podle tohoto zákona je poskytovatel akutní lůžkové péče povinen převzít pacienta, v případě, kdy jeho kontaktní místo možnost přijetí pacienta potvrdí zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku.

Poskytovatel akutní lůžkové péče je však povinen převzít pacienta do péče vždy, pokud je v přímém ohrožení života.

Povinnost mlčenlivosti je při poskytování zdravotních služeb samozřejmostí, nejedná se však pouze o informace o zdravotním stavu pacienta, ale o vše, co Vám pacient v průběhu poskytování zdravotních služeb sdělí, tj. například i to, koho bude v nadcházejících volbách volit. Mlčenlivost je třeba zachovat i vůči osobám (kolegům), kteří se na poskytování zdravotní péče o daného pacienta nepodílejí.

Co není porušením mlčenlivosti?

1. Pokud sdělíte informace, které jsou potřebné pro zajištění návaznosti poskytování zdravotních služeb.

2. Pokud Vás pacient/zákonný zástupce zprostí mlčenlivosti.

3. Pokud jde o situaci, kdy Vám zákon ukládá sdělit informace i bez souhlasu pacienta.

4. Pokud je informací třeba pro potřeby trestního řízení, popř. pokud sdělením oznamujete nebo se snažíte překazit spáchání trestného činu.

5. Pokud informace potřebujete sdělit pro účely vlastní obrany (např. v trestním či civilním řízení před soudem).

6. Pokud jsou informace třeba pro řízení, která provádějí orgány ČLK.

Při sdělování informací o pacientovi (v zákonných důvodech) je také třeba dbát na způsob sdělování, tj. není možné sdělovat tyto citlivé informace kolegovi který bude poskytovat navazující zdravotní služby na chodbě před automatem s kávou, kde si mohou ostatní pacienti a další osoby vše vyslechnout.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by jcomp - www.freepik.com</a>

COVID-19 jako nemoc z povolání

Nouzový stav a dozor/dohled

Trestní odpovědnost poskytovatele

Odměny pro lékaře i nelékaře

Odškodnění reflexní újmy

Paliativní péče a eutanázie

Bolesti pacienta a postup non lege artis

Distanční poskytování zdravotních služeb

Sleva z důvodu korona-krize

Odvolání souhlasu k výkonu více úvazků

Léčiva testovaná na COVID-19

Převedení lékaře na jiné oddělení

MZCR: Pokyny k ukončení karantény

Nařízení pracovní povinnosti lékařům

Na kolik % výdělku máte nárok?

Práce bez ochranných prostředků

Mimořádné opatření MZCR

Úmrtí zaměstnance v důsledku koronaviru

COVID-19 a práva zdravotníků

Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním

Telemedicína by mohla usnadnit život pacientů

V Bruselu proběhl globální summit o očkování

Byla vydána nová kniha "Eutanázie pro a proti"

listopad 2020

Řada zdravotníků se v tomto roce při výkonu své práce nakazila COVID-19 a nyní se čím dál častěji množí dotazy na to, zda je možné uznat toto onemocnění jako nemoc z povolání a jaký je případně postup.

Výchozím podkladem pro uznání onemocnění COVID-19 jako nemoci z povolání je Stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP, které je dostupné zde.

1) V případě, kdy má zaměstnanec podezření na nemoc z povolání, obrátí se na svého praktického lékaře, případně na lékaře, který působí jako "firemní/závodní" poskytovatel pracovně-lékařských služeb.

2) Pokud lékař podle odst. 1) dojde k závěru, že onemocnění mohlo opravdu vzniknout, odešle zaměstnance (vystaví poukaz na vyšetření/ošetření) na místně příslušné specializované pracoviště pracovního lékařství, které má oprávnění k posuzování nemocí z povolání (jejich seznam je dostupný na stránkách MZCR). Pokud praktický lékař odmítá zaměstnance na specializované pracoviště poslat, je možné se na něj obrátit na přímo.

3) Specializované pracoviště posoudí možnost vzniku onemocnění v rámci výkonu povolání a následně vyzve zaměstnance k lékařské prohlídce. K této prohlídce je třeba donést výsledky laboratorních testů na COVID-19, kopii části zdravotnické dokumentace registrujícího praktického lékaře, která obsahuje údaje potřebné k posouzení nemoci, vč. informace o trvání pracovní neschopnosti apod. a případně další nálezy týkající se řešeného onemocnění (rentgenové snímky apod.) pokud byly provedeny.

4) V případě, kdy specializované pracoviště nemoc z povolání potvrdí, provede příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice) šetření na pracovišti a rozhodne o tom, zda existovaly podmínky pro vznik předmětné nemoci na daném pracovišti. V rámci tohoto šetření jsou prováděny testy, odebírány vzorky, zjišťovány souvislosti a specifika daného pracoviště a výkonu práce daného zaměstnance. (Hygienické stanice pro účely posuzování COVID-19 jako nemoci z povolání obdržely metodiku, podle které mají při šetření postupovat.)

5) Výsledek šetření sdělí orgán dle odst. 4) specializovanému pracovišti, které vydá rozhodnutí (lékařský posudek) o uznání/neuznání nemoci z povolání.

Úvodní foto: <a href='https://www.freepik.com/photos/medical'>Medical photo created by freepik - www.freepik.com</a>

říjen 2020

V souvislosti s přijatým rozhodnutím o opětovném vyhlášení nouzového stavu se objevily dotazy na povinnost zajistit odborný dozor/dohled ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb. Vedení některých nemocnic informovalo lékaře s odbornou způsobilostí, kteří by podle výše uvedeného zákona měli vykonávat svou práci pod odborným dozorem (vykonává lékař se specializovanou způsobilostí přítomný ve zdravotnickém zařízení, ve kterém vykonává činnost lékař s odbornou způsobilostí, s fyzickou dosažitelností lékaře se specializovanou způsobilostí do 15 minut), že s ohledem na nouzový stav bude daný lékař sloužit bez tohoto dozoru.

Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon, však nic takového neumožňuje, proto není možné s odkazem na nouzový stav k takovému opatření přistoupit a požadovat po lékaři, aby sloužil, aniž by mu poskytovatel zdravotních služeb zajistil řádný dozor, příp. dohled (vykonává lékař se specializovanou způsobilostí, a to nepřetržitou telefonickou dostupností a fyzickou dosažitelností zdravotnického zařízení, ve kterém vykonává činnost lékař s odbornou způsobilostí, do 30 minut).

V případě, kdy bude lékař nucen na výše uvedené přistoupit, je na místě prokazatelně (např. písemně na podatelnu zaměstnavatele s potvrzením kopie) informovat v rámci tzv. "prevenční povinnosti" vedení poskytovatele zdravotních služeb o tom, že není zajištěn dozor/dohled, což je v rozporu s ustanovením § 4 odst. 7 zákona č. 95/2004 Sb., a že toto pochybení může vést k ohrožení života a zdraví pacientů. Na okraj je též vhodné upozornit, že za vadné/nedostatečné obsazení služeb odpovídá primárně ten, kdo tyto služby nařídil.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/woman">Woman photo created by peoplecreations - www.freepik.com</a>

srpen 2020

Ústavní soud ČR ve svém nedávném nálezu sp. zn. III. ÚS 1477/20 uvedl, že pro vyloučení trestní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (právnických osob), je nutné nejen to, aby nedocházelo k pochybení konkrétních lékařů a dalšího nemocničního personálu, ale také to, aby měl dotčený poskytovatel nastaveny efektivní mechanismy komunikace mezi „vyššími“ a „nižšími“ zdravotnickými zařízeními. V opačném případě mnohdy nebude řádně zajištěna lékařská péče a poskytované zdravotní služby tak mohou být vyhodnoceny jako postup non lege artis.

V projednávaném případě se jednalo o 26 letého muže, který byl přijat do nemocnice ve Vsetíně s bolestmi břicha. Později bylo zjištěno, že se jedná o obstrukci žlučových cest, zhoršující stav pacienta (zimnice, horečka, zvýšení zánětlivých parametrů, nález gramnegativních tyček několika bakterií atd.) vedl k rozhodnutí ošetřujícího lékaře dohodnout vyšetření ERCP na „vyšším pracovišti“, protože plánovaný zákrok nebylo možné provést v nemocnici ve Vsetíně. Uvedené se však podařilo sjednat až na další den poté, co se zdravotní stav pacienta kriticky zhoršil. Pacient tak již stanovený den nebyl schopen převozu a tentýž den zemřel.

Poskytovatel zdravotních služeb se tak jako právnická osoba dopustil trestného činu usmrcení z nedbalosti, z důvodu pochybení osob, které působily v jejím vedení, když nezajistily efektivní mechanismy komunikace, která by zamezila výše uvedeným tragickým následkům.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/business">Business photo created by lifeforstock - www.freepik.com</a>

srpen 2020

Od 5. 8. 2020 do 5. 9. 2020 mohou poskytovatelé lůžkové péče v souvislosti s epidemií covid-19 požádat ministerstvo zdravotnictví o dotaci za účelem poskytnutí mimořádných odměn pro své zaměstnance, kteří v nemocnicích pracovali v období od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020.

Zdravotničtí pracovníci by mohli touto cestou získat až 25.000,- Kč/měsíc, tj. celkem 75.000,- Kč a nezdravotničtí pracovníci 10.000,- Kč/měsíc, tj. celkem 30.000,- Kč. Ministerstvo na tyto odměny vyčlenilo celkem 11,2 miliardy Kč.

Konkrétní výše odměny bude stanovena s ohledem na počet odpracovaných hodin ve výše uvedeném období. Odměny se vztahují i na zaměstnance, kteří u poskytovatele pracují na základě DPČ či DPP, případně též na zaměstnance, kteří u poskytovatele již nepracují, ale v rozhodném období u něj pracovali.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/doctor">Doctor photo created by freepik - www.freepik.com</a>

srpen 2020

V případě usmrcení nebo zvlášť závažného ublížení na zdraví (např. v průběhu operačního zákroku) vzniká tomu, kdo usmrcení či ublížení na zdraví způsobil, mimo jiné povinnost odčinit duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti a jiné osobě blízké. Odčinění se poskytuje ve formě peněžité náhrady, která by v ideálním případě měla „plně vyvážit jejich utrpení“, což samozřejmě ve většině případů nebude dost dobře možné, proto konkrétní výši soud stanovuje podle zásad slušnosti. (ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)

Nejvyšší soud ČR rozhodl, že újma těchto sekundárních obětí (osob blízkých) může být odčiněna pouze podle výše uvedeného ustanovení, nikoliv dále dle § 2958 občanského zákoníku, které ukládá škůdci odčinit peněžitou náhradou újmu poškozenému (bolestné a další nemajetkovou újmu, případně dále též ztížení společenského uplatnění).

V předmětném případě došlo k úmrtí pana L., přičemž jeho matka a manželka se od okamžiku jeho smrti (již 2 roky) léčí na psychiatrii pro depresivní reakci na závažný stres, což má vliv na jejich celkový zdravotní stav, který se postupem času zhoršuje, tj. u manželky dochází například k dekompenzaci cukrovky apod. Těmto sekundárním obětem tedy vznikla nejen újma v podobě „duševních útrap“, ale též v podobě „ublížení na zdraví“ ve smyslu § 2958 občanského zákoníku.

Nejvyšší soud ČR však uzavřel, že rozvoj dalších onemocnění souvisejících s duševními útrapami je následkem, který je třeba zohlednit ve výši náhrady nemajetkové újmy tak, aby újma byla odčiněna a jejich utrpení vyváženo, ale není možné těmto sekundárním obětem přiznat náhradu dle § 2958 občanského zákoníku, která náleží výlučně přímé oběti.

(Rozsudek sp.zn. 25 Cdo 281/2019)

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/vintage">Vintage photo created by jcomp - www.freepik.com</a>

červen 2020

Ústavní soud rozhodl, že v rámci zajištění práva na ochranu zdraví (dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod) je součástí postupu lege artis mimo jiné „také řádná, včasná a účinná pomoc a úleva pacientovi od bolesti“.

Skutkové okolnosti: Pacientka, která byla přijata do nemocnice v pátek, byla i přes opakované stížnosti na nesnesitelnou bolest operována až v pondělí. Objektivnost bolestí byla soudem dovozena mimo jiné z nálezu při provedené urgentní operaci (v malé pánvi nalezeno hojné množství hnisavého výpotku, abscesy, tedy dutiny vyplněné hnisem v prostoru pod slepým střevem, zhnisané pravé ovarium a flegmonózní apendix), ze znaleckých posudků a dále z výpovědí svědků.

Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené dovodil, že přestože primárním účelem zákroku je odstranit příčiny obtíží, nelze opomíjet sekundární účel léčby, kterým je co nejrychlejší odstranění nebo výrazné zmírnění utrpení pacienta. Pokud tedy lékaři na skutečné bolesti pacienta včas a adekvátně diagnosticky a terapeuticky nezareagují, postupují non lege artis.

(Nález sp.zn. I. ÚS 3937/18)

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by freepik - www.freepik.com</a>

červen 2020

Současná situace pravděpodobně výrazně uspíší nástup distanční zdravotní péče, tj. poskytování zdravotních služeb na dálku prostřednictvím telefonátu, videohovoru, emailu apod. Uvedený způsob by měl být efektivnější jak ze strany pacienta, který nebude muset absolvovat cestu k lékaři, trávit čas v přeplněné čekárně apod., tak ze strany lékaře, který stihne tímto způsobem „odbavit“ více pacientů. Distanční zdravotní služby mají mimo jiné též potenciál usnadnit život pacientům žijícím v místech se špatnou zdravotní dostupností, umožnily by zapojení lékařů důchodového věku, případně lékařů, kteří jsou na rodičovské dovolené apod.

Dálkový způsob poskytování zdravotních služeb však bude samozřejmě možné aplikovat pouze na určité druhy výkonů, pro které není fyzická přítomnost nezbytná, přičemž stále chybí jakýkoliv právní základ, který by tento způsob umožňoval. Nutné je též vytvoření nového kódu pro zdravotní výkon, který by reflektoval dálkovou formu poskytování zdravotních služeb.

Výše uvedený způsob však bude mít stále spíše charakter doplňkové služby, která fyzický kontakt s pacientem ve většině případů nenahradí.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/man">Man photo created by master1305 - www.freepik.com</a>

květen 2020

Stále častěji se množí dotazy ohledně případných slev na vše (koupě služebního automobilu, koupě lékařské praxe, koupě zdravotnických prostředků,…), z důvodu „koronavirové krize“. S ohledem na to, že řada lékařů uzavřela (nejčastěji kupní) smlouvy před vypuknutím pandemie, zajímají se v současné chvíli o to, zda mají právní nárok na slevu, z důvodu změny okolností (nečekaný výpadek příjmů, snížení tržní ceny kupovaného zboží apod.).

Obecně platí, že pokud se po uzavření smlouvy změní okolnosti tak, že se plnění podle této smlouvy (např. zaplacení kupní ceny) stane pro některou ze smluvních stran obtížnější, nemění to na její povinnosti nic. (§ 1764 občanského zákoníku)

Pokud by však došlo k takové změně okolností, která by v právech a povinnostech smluvních stran založila „zvlášť hrubý nepoměr“, přičemž tuto změnu okolností nebylo možné rozumně předpokládat ani ovlivnit, je možné domáhat se obnovy jednání o smlouvě. Toto však neplatí, pokud dotčená strana na sebe ve smlouvě výslovně převzala nebezpečí změny okolností. (§ 1765 občanského zákoníku)

Ve většině případů tak pravděpodobně nebude splněna podmínka „zvlášť hrubého nepoměru“, proto není možné jednostranně obnovení jednání o smlouvě a dojednání příp. slevy z kupní ceny nárokovat.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by xb100 - www.freepik.com</a>

duben 2020

Někteří poskytovatelé zdravotních služeb se v současné situaci rozhodli k odvolání svého souhlasu s výkonem výdělečné činnosti zaměstnance u jiného zaměstnavatele. K tomuto kroku je pravděpodobně vedla snaha o mobilizaci všech lékařů, kteří u poskytovatele působí, aby tak současné situaci čelili co nejlépe personálně vybaveni.

V případě, kdy lékař působí v rámci hlavního pracovního poměru u poskytovatele zdravotních služeb a sjedná si vedlejší výdělečnou činnost u dalšího poskytovatele, bude potřebovat písemný souhlas hlavního zaměstnavatele, jelikož se předmět výdělečné činnosti u obou zaměstnavatelů shoduje.

Zaměstnavatel je pak v souladu s ustanovením § 304 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, oprávněn tento souhlas odvolat. Odvolání souhlasu musí mít opět písemnou formu a musí v něm být uvedeny důvody změny rozhodnutí zaměstnavatele.

Po obdržení odvolání souhlasu ve výše uvedené formě je pak zaměstnanec povinen vedlejší výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů. V rámci odvolání souhlasu tedy nelze po zaměstnanci požadovat ukončení vedlejší činnosti okamžitě. Zaměstnanec v takové situaci bude postupovat buď podle ujednání v pracovní smlouvě/dohodě, kterou má u vedlejšího zaměstnavatele, popřípadě dle zákona, tj. výpovědí, přičemž u pracovní smlouvy činí výpovědní lhůta minimálně 2 měsíce a u dohody o provedení práce/o pracovní činnosti 15 dní.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by rawpixel.com - www.freepik.com</a>

duben 2020

Státní ústav pro kontrolu léčiv („SÚKL“) průběžně zveřejňuje informace o aktuálním stavu léčivých látek a léčivých přípravků, které jsou hodnoceny z hlediska účinnosti a bezpečnosti při léčbě COVID-19.

Podle tiskové zprávy SÚKL v současné době probíhá více než 500 klinických hodnocení, v popředí zájmu jsou však čtyři možnosti (prozatím experimentální) léčby. V rámci klinických hodnocení jsou uvažovány: remdesivir, chlorochin nebo hydroxychlorochin, lopinavir/ritonavir a lopinavir/ritonavir v kombinaci s interferonem beta, dexamethason, interferon alfa (IFN-α; k inhalačnímu podání), ribavirin a umifenovir.

Úplný přehled hodnocených léčiv naleznete zde.

Většina testovaných přípravků je určena k léčbě jiných onemocnění, v případě jejich užití v aktuální situaci se tedy jedná o výjimku dle § 8 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, která umožňuje v dostatečně odůvodněných případech použít léčivý přípravek způsobem, který není v souladu se souhrnem údajů o přípravku.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by freepik - www.freepik.com</a>

duben 2020

S ohledem na současnou situaci se může stát, že Vás zaměstnavatel požádá o přesun na jiné oddělení (např. infekční), má na to však právo?

V případě, že máte v pracovní smlouvě uveden jako druh práce „lékař“, tj. bez uvedení specializace a jako místo výkonu práce máte adresu zdravotnického zařízení, může Vás zaměstnavatel převést na jakékoliv oddělení dle svého uvážení a Vy v takovém případě nemůžete odmítnout.

Pokud však máte v pracovní smlouvě v druhu práce uvedenou odbornost, případně máte jako místo práce uvedeno konkrétní oddělení, nemá zaměstnavatel automaticky možnost Vás bez Vašeho souhlasu na jiné oddělení převést.

Za současné situace je však možné, že využije ustanovení § 41 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a odůvodní převod na jinou práci nutností odvrátit mimořádnou událost, takový převod je však možný pouze na nezbytně nutnou dobu. To, zda byl v každém konkrétním případě naplněn tento důvod by pak v případě sporu závazně posuzoval až soud.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by prostooleh - www.freepik.com</a>

duben 2020

Ministerstvo zdravotnictví vydalo další mimořádné opatření, v rámci kterého stanovuje klinická a laboratorní kritéria pro ukončení karantény, a to s účinností od 16. 4. 2020. Opatření se týká poskytovatelů zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost a hygienických stanic.

Všichni výše uvedení poskytovatelé, kteří provádějí odběr a vyšetření pacientů formou RAPID testu musejí od výše uvedeného data zaznamenávat výsledky prostřednictvím elektronické žádanky.

Při ukončování karantény je s účinností od 16. 4. 2020 nutné poučit osobu, jejíž karanténa je ukončována, o povinnosti i nadále sledovat svůj zdravotní stav a dodržovat hygienická pravidla.

Mimořádné opatření vč. odkazu na elektronické žádanky je dostupné zde.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by asier_relampagoestudio - www.freepik.com</a>

duben 2020

Pracovní povinnost, tj. povinnost fyzické osoby vykonávat po nezbytně nutnou dobu určenou práci, která je nutná pro řešení krizové situace, je možné na základě zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, uložit i lékařům. Pracovní povinnost ukládá orgán krizového řízení, tj. Vláda ČR, ministerstva, jiné ústřední správní úřady, orgány kraje, orgány obce apod.

Mohlo by se tedy stát, že například v případě nedostatku lékařů v nemocničním zařízení, které bude shromažďovat pacienty nakažené koronavirem, rozhodne orgán krizového řízení o přesunu lékařů z méně vytížených nemocnic do té, která tímto nedostatkem trpí.

Ve výše uvedeném případě je možné výkon pracovní povinnosti v souladu s § 31 odst. 4 krizového zákona odmítnout s odkazem na riziko ohrožení zdraví či života svého či jiných osob a též v případě, že je pracovní povinnost uložena v rozporu se zákonem.

Pokud by tedy lékaři byla uložena pracovní povinnost v jiném specializačním oboru, je možné tuto povinnost odmítnout s odkazem na rozpor s ustanovením § 5 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/technology">Technology photo created by pressfoto - www.freepik.com</a>

duben 2020

V současné situaci si většina lidí obstarává pouze nezbytné pochůzky, a to i v rámci jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb, proto se může stát, že například rehabilitační ordinace nemá dostatek klientů, a proto zaměstnavatel nechává své zaměstnance doma.

Ve výše uvedeném případě, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení poptávky po jím poskytovaných službách, má zaměstnanec v souladu s § 208 a § 209 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, právo na 100 % průměrného výdělku, jelikož se jedná o jinou překážku na straně zaměstnavatele.

Pokud však u zaměstnavatele působí odborová organizace, se kterou se zaměstnavatel dohodne, případně má tuto situaci upravenou vnitřním předpisem (např. směrnicí apod.), může snížit náhradu až na 60 % průměrného výdělku.

Výše uvedené se vztahuje též na případy, kdy poptávka po službách klesla pouze do té míry, že lékař/zdravotní sestra pracují pouze některé dny v týdnu. Za dny které odpracují jim v každém případě náleží odměna ve výši 100 % průměrného výdělku a za dny kdy zůstávají doma jim náleží dle výše uvedeného buď 100 %, v případě dohody s odborovou organizací či úpravy v rámci vnitřního předpisu minimálně 60 %.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by prostooleh - www.freepik.com</a>

březen 2020

Pokud zaměstnavatel nezajistí svým zaměstnancům bezpečnost a ochranu zdraví při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, porušuje tím svou zákonnou povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 101 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

V případě, kdy se zaměstnanec důvodně domnívá, že výkon práce bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, je oprávněn výkon práce v souladu s § 106 odst. 2 zákoníku práce odmítnout, a to bez jakéhokoliv postihu.

Zdravotnický pracovník je tak chráněn jak zákoníkem práce, tak zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, kde je v ustanovení § 50 odst. 1 písm. b) zakotveno právo zdravotnického pracovníka neposkytnout zdravotní služby v případě, že by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/tree">Tree photo created by jcomp - www.freepik.com</a>

březen 2020

Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření, kterým stanovuje postup v případě přímého kontaktu zdravotnického pracovníka s osobou, u které bylo potvrzeno onemocnění COVID-19 v situaci, kdy zdravotnický pracovník neměl přiměřené osobní ochranné prostředky.

Shrnutí:
Pokud poskytovatel zdravotních služeb zjistí, že zdravotnický pracovník, který u něj pracuje byl v kontaktu s osobou nakaženou koronavirem, rozhodne, zda je tento zdravotnický pracovník pro zajištění poskytování zdravotních služeb postradatelný či ne.

A) Zdravotnického pracovníka je možné po určitou dobu postrádat, aniž by to výrazně narušilo chod zdravotních služeb.
Poskytovatel informuje orgán ochrany veřejného zdraví, který zdravotnickému pracovníku nařídí pracovní karanténu.
B) Zdravotnického pracovníka nelze postrádat, aniž by to výrazně nenarušilo chod zdravotních služeb.
Zdravotnický pracovník musí dodržovat soubor pravidel uvedených pod 3. bodem opatření.
Opatření ministerstva je dostupné zde.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by freepik - www.freepik.com</a>

březen 2020

V důsledku nedostatku ochranných prostředků se zdravotnický personál začíná připravovat na nejhorší, stále častěji se množí dotazy, zda se v případě jejich úmrtí v souvislosti s nakažením koronavirem bude jednat o nemoc z povolání, příp. o pracovní úraz, za které by pozůstalým náležela náhrada.

Pracovní úraz je v zákoníku práce definován jako „poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“, tj. újma na zdraví bude typicky způsobena pádem břemene, uklouznutím apod., nikoliv onemocněním. (§ 271k odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Za nemoc z povolání jsou pak považovány „nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.“ Seznam nemocí z povolání je obsažen v Příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb., koronavirus zde obsažen není.

ČLS JEP však vydala stanovisko, v rámci kterého je uvedeno, v jakém případě se při nakažení bude jednat o nemoc z povolání i přes absenci koronaviru ve výše uvedeném seznamu. Stanovisko je dostupné zde.

V případě úmrtí zaměstnance v důsledku nakažení koronavirem v rámci výkonu povolání by pak v souladu s § 271g zákoníku práce, byl zaměstnavatel povinen nahradit:
1. účelně vynaložené náklady spojené s léčením a přiměřené náklady spojené s pohřbem,
2. náklady na výživu pozůstalých (kterým zaměstnanec výživu poskytoval/byl povinen poskytovat),
3. jednorázové odškodnění pozůstalých,
4. věcné škody (dědicům zaměstnance).

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/abstract">Abstract photo created by rawpixel.com - www.freepik.com</a>

březen 2020

<> Zdravotnický pracovník má právo být pacientem informován o tom, že je nosičem infekční nemoci.
(ustanovení § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)


<> Zdravotnický pracovník má právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví.
(ustanovení § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách)

To znamená, že pokud zdravotnický pracovník není (bez svého zavinění) vybaven ochrannými pomůckami (rukavice, rouška/respirátor apod.), není povinen zdravotní služby poskytnout. Takové jednání by bylo též v přímém rozporu s etickým principem „neškodit jinému“, protože pokud by zdravotník poskytoval zdravotní služby pacientům bez ochranných pomůcek, zvýšil by v případě svého nakažení riziko předání viru dalším pacientům a zdravotnickým kolegům.

<> Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit v rozsahu maximálně 8 hodin/týdně (vyrovnávací období za které se hodiny průměrují je 26 týdnů, v případě kolektivní smlouvy až 52 týdnů) a 150 hodin/kalendářní rok.
(ustanovení § 93 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

<> Provádění práce přesčas nad rozsah uvedený výše je možné ze strany zaměstnavatele požadovat pouze na základě dohody se zaměstnancem.
(ustanovení § 93 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Práce přesčas však nesmí překročit 416 hodin/kalendářní rok. V rámci dohody je pak možné za přesčas stanovit například zvláštní hodinovou sazbu, popřípadě ponechat úhradu přesčasů na základě zákona.

Více práce, než je uvedeno výše není možné po zaměstnanci požadovat, tj. pokud zaměstnanec nepřistoupí na naléhání zaměstnavatele, který bude apelovat na altruismus apod., nemůže být zaměstnanec za odmítnutí jakkoliv sankcionován.

<> Zaměstnanec má právo na nepřetržitý odpočinek mezi koncem jedné směny a začátkem druhé směny po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. V mimořádných případech/ve zdravotnických zařízeních může být doba nepřetržitého odpočinku zkrácena až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Podmínkou pro takové zkrácení však je, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu, o kterou byl předchozí odpočinek zkrácen, tj. nelze takto zkracovat dobu nepřetržitého odpočinku několik dní po sobě.
(ustanovení § 90 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by kjpargeter - www.freepik.com</a>

březen 2020

Téměř rok poté, co Vláda ČR předložila Poslanecké sněmovně ČR návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, byla finální verze schválena a odeslána k publikaci ve Sbírce zákonů.

Podle nového zákona bude stát povinen odčinit újmu na zdraví každému, komu vznikne v důsledku podstoupení povinného očkování, přičemž výčet povinných očkování je uveden ve vyhlášce č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

Odškodnění by mělo být vyplaceno do 6 měsíců od doručení žádosti Ministerstvu zdravotnictví ČR, a to vždy, pokud vznikne očkovanému v souvislosti s očkováním újma, která nebude způsobená chybou lékaře nebo výrobce vakcíny. V takovém případě by totiž odpovědnost dopadala přímo na lékaře (resp. poskytovatele zdravotních služeb), případně na výrobce. Výše poskytovaných náhrad není konkrétně stanovena, bude se však hradit ztížení společenského uplatnění, vytrpěné bolesti, ztráta na výdělku a účelně vynaložené náklady spojené s péčí. Stát je dle uvedeného zákona povinen v případě smrti či zvlášť závažného ublížení na zdraví očkovaného poskytnout náhradu duševních útrap též osobě blízké.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by nensuria - www.freepik.com</a>

září 2019

Předseda Evropské komise uspořádal globální summit o očkování v reakci na stále vyšší počty osob, které z důvodu nedůvěry nenechávají své děti očkovat. Lidé se očkování obávají zejména v návaznosti na neustále se rozšiřující informace o nebezpečnosti vakcín, které jsou podle řady osob příčinou nejrůznějších onemocnění. Dalším důvodem odmítání je pak přesvědčení o tom, že vakcinace vlastně vůbec není potřeba a lékaři do ní pacienty nutí pouze kvůli tlaku farmaceutických společností, které z toho mají zisk.

Podle provedené studie je Evropa kontinentem s nejnižší důvěrou k očkování. Během roku 2018 pak z důvodu nedostatku očkovacích látek či kvůli odmítnutí očkování nebylo očkováno celkem 20 milionů dětí z celého světa.

Předmětem summitu bylo především řešení otázky toho, jak zabránit dalšímu rozšiřování dezinformací, které mají významný vliv na proočkovanost dětí. Všichni zúčastnění se shodli na tom, že je třeba zvýšit povědomí o prospěšnosti očkování, a to zejména prostřednictvím sociálních sítí a dalších medií.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by freepik - www.freepik.com</a>

srpen 2019

Česká lékařská komora vydala v návaznosti na svou jarní konferenci knihu vztahující se ke stále kontroverznímu tématu eutanázie. Jak již napovídá název "Eutanázie pro a proti" (ISBN 978-80-204-5339-6), nalezneme zde širokou paletu názorů jednotlivých lékařů, filozofů, právníků a dalších odborníků.

Již tradičním dilema je otázka hodnoty života člověka a hodnota svobody jeho rozhodování. Odpůrci eutanázie často zastávají názor, že život člověka je tou nejvyšší hodnotou a musí být za všech okolností chráněn. Zastánci eutanázie naopak tvrdí, že lidský život nestojí v naprosto každém myslitelném případě za záchranu, přičemž svoboda člověka rozhodnout si o svém životě, by měla být tou nejdůležitější hodnotou, která by měla být téměř za každých okolností chráněna.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by jcomp - www.freepik.com</a>

září 2019

Pacientům s cukrovkou či s vysokým krevním tlakem a celé řadě dalších, by podle odborníků měla v budoucnu usnadnit život tzv. telemedicína. Zjednodušeně řečeno se jedná o komunikaci mezi lékařem a pacientem prostřednictvím informačních a telekomunikačních technologií, jako jsou například mobilní aplikace, emailové zprávy, měřící přístroje apod., díky kterým může lékař na dálku monitorovat zdravotní stav pacienta. Telemedicína by měla být přínosem zejména pro pacienty, kteří nežijí ve městech a musejí za lékařem pravidelně kvůli kontrolám dojíždět.

V České republice je v této oblasti nejdále Národní telemedicínské centrum v Olomouci, které tak bude kompetenčním centrem pro elektronické zdravotnictví (eHealth).

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by creativeart - www.freepik.com</a>

KONTAKT

V případě, že potřebujete využít služby advokáta, můžete se obrátit na naši pražskou kancelář s dlouholetou praxí v oblasti medicínského práva, sídlící na adrese Vodičkova 33, 110 00 Praha 1.

Kontaktujte nás na:
info@lawmed.cz
aneta@lawmed.cz


Online vizitka v odkazu níže