Právopedie pro lékaře

Místo, které pomáhá lékařům zorientovat se v právu.

Úvodní foto: pixabay

PŘEDMĚT KVALIFIKAČNÍ DOHODY

Důvodem uzavření kvalifikační dohody je závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po dohodnutou dobu.

(Viz § 234 (1) zákona č. 262/2006 Sb.)

PLATNOST KVALIFIKAČNÍ DOHODY

Aby byla kvalifikační dohoda platná, musí být písemná a musí obsahovat:

1) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení (např. uvedení formy studia a vymezení vzdělávací instituce),

2) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace (maximálně 5 let),

3) druhy nákladů (např. mzda/plat za poskytnuté dny pracovního volna, cestovní náhrady, kurzovní náklady, příspěvky na studijní pomůcky apod.) a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání (zpravidla je uváděna konkrétní částka, případně musí být určena jiným způsobem, který bude tak určitý, že nebude pochyb o tom, co si chtěly smluvní strany dohodnout).

Pokud v kvalifikační dohodě některá z uvedených náležitostí chybí, dohoda je neplatná a závazky z ní jsou nevynutitelné.

(Viz § 234 (3),(4) zákona č. 262/2006 Sb.)

CO SE NEZAPOČÍTÁVÁ

Do ujednané doby, po kterou musí zaměstnanec u zaměstnavatele setrvat se nezapočítává:

a) doba rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky dítěte (tj. od data kdy skončí nebo by skončila mateřská dovolená),

b) nepřítomnost v práci pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody a vazby, došlo-li k pravomocnému odsouzení.

(Viz § 235 (1) zákona č. 262/2006 Sb.)

PORUŠENÍ KVALIFIKAČNÍ DOHODY

Pokud zaměstnanec nesetrvá u zaměstnavatele po dobu sjednanou v platné kvalifikační dohodě, je povinen k náhradě skutečně vynaložených nákladů, které však nesmí přesáhnout celkovou částku, která byla sjednána v dohodě.

(Viz § 234 (1) zákona č. 262/2006 Sb.)

Pokud však zaměstnanec např. místo sjednaných 4 let setrval u zaměstnavatele pouze 2 roky, skutečně vynaložené náklady, které musí nahradit, se poměrně sníží. Zaměstnanec tedy bude povinen k náhradě pouze 1/2 skutečně vynaložených nákladů.

(Viz § 235 (2) zákona č. 262/2006 Sb.)

ZÁNIK POVINNOSTI K NÁHRADĚ

Zaměstnanec není povinen k náhradě nákladů z kvalifikační dohody v případě předčasného skončení v případě kdy:

A) zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců dosaženou kvalifikaci zaměstnance,

B) zaměstnavatel pozastavil dohodnuté plnění, protože zaměstnanec se bez svého zavinění stal nezpůsobilým pro výkon práce ve které si zvyšoval kvalifikaci,

C) zaměstnanec dostal výpověď (kromě výpovědi z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním) nebo pokud pracovní poměr skončil dohodou z důvodů podle § 52 písm. a) - e) zákoníku práce.

D) zaměstnanec nemůže konat práci z důvodu zdravotní nezpůsobilosti.

(Viz § 235 (3) zákona č. 262/2006 Sb.)

[Pozn. Pokud můžete, uzavření kvalifikační dohody se spíše vyhněte.]

People photo created by pressfoto - www.freepik.com

PROHLUBOVÁNÍ X ZVYŠOVÁNÍ KVALIFIKACE

Prohlubováním kvalifikace se podle zákoníku práce rozumí zejména její doplňování, udržování a obnovování. Typickými příklady je studium odborné literatury, účast na konferencích, kurzech a seminářích, publikační a pedagogická činnost apod. Prohlubování kvalifikace je povinné a zaměstnavatel může zaměstnanci související účast na školení a jiných formách přípravy nařídit.

Zvyšováním kvalifikace se v souladu se zákoníkem práce rozumí změna její hodnoty, její získání a rozšíření. Jedná se tedy např. o studium a účast na školení za účelem dosažení vyššího stupně vzdělání.

(Viz § 230 a § 231 zákona č. 262/2006 Sb.)

VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ

Od 1. 7. 2017 platí, že účast na vzdělávání v prvním základním kmeni a v prvním specializačním oboru se považuje za zvyšování kvalifikace.

Jiné vzdělávání než v prvním základním kmeni a v prvním specializačním oboru se považuje za prohlubování kvalifikace.

(Viz § 5 (13) zákona č. 95/2004 Sb.)

Do 30. 6. 2017 byla účast na jakémkoliv specializačním vzdělávání považována za prohlubování kvalifikace. Novela byla přijata zejména proto, aby zaměstnavatelé mohli se zaměstnanci uzavírat kvalifikační dohody. Za účelem prohlubování kvalifikace totiž lze kvalifikační dohodu uzavřít pouze s omezeními.

(Viz § 234 (2) zákona č. 262/2006 Sb.)

MZDA/PLAT A PRACOVNÍ VOLNO

Účast na školení nebo jiných formách přípravy/studia za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.
Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace nese zaměstnavatel.

(Viz § 230 zákona č. 262/2006 Sb.)

Při zvyšování kvalifikace má zaměstnanec právo na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. (Je samozřejmě možné sjednat i vyšší nebo další práva.)

Rozsah pracovního volna se liší v závislosti na konkrétní aktivitě (zkouška/výuka/ vypracování písemné práce apod.)

(Viz § 232 zákona č. 262/2006 Sb.)

ODMÍTNUTÍ PRACOVNÍCH ÚLEV

Zaměstnavatel může pracovní úlevy odmítnout jen v případě kdy:

A) se zaměstnanec stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon práce, pro kterou si zvyšuje kvalifikaci,

B) zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele po delší dobu neplní bez vážného důvodu podstatné povinnosti při zvyšování kvalifikace.

(Viz § 233 zákona č. 262/2006 Sb.)

Coffee photo created by freepic.diller - www.freepik.com

POSKYTOVATEL ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB

V případě nespokojenosti s postupem poskytovatele může proti tomuto poskytovateli podat stížnost:

a) pacient,
b) zákonný zástupce nebo opatrovník,
c) osoba blízká (pokud pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel),
d) osoba zmocněná pacientem (ke stížnosti musí být přiložena plná moc).

Stížnost se podává k poskytovateli, na jehož jednání si stěžovatel stěžuje.
(Toto se může na první pohled zdát zvláštní, ale stížnost obvykle směřuje proti konkrétnímu zaměstnanci poskytovatele, k němuž je poskytovatel obvykle v postavení nadřízeného a má tedy možnost stížností napadené jednání posoudit.)

Poskytovatel je povinen:

1) vést evidenci o podání stížností a způsobu jejich vyřízení;

2) umožnit stěžovateli nahlížet do spisu vedeného k dané stížnosti a pořizovat si kopie;

3) navrhnout ústní projednání (pokud je to s ohledem na okolnosti vhodné). O ústním projednání stížnosti je vhodné vyhotovit zápis se závěrem (pokud stěžovatel s vysvětlením v rámci ústního projednání souhlasí, může být zápis považován za vyřízení věci, pokud však nesouhlasí, je třeba připravit formální písemnou reakci);

4) vyřídit stížnost do 30 dnů ode dne, kdy ji obdržel (lhůtu je možné v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů - o tomto je nutné informovat stěžovatele do 5 dnů);

5) poskytnout součinnost správní orgánu (v případě, kdy stěžovatel nebyl spokojen s vyřízením záležitosti a podal stížnost k příslušnému správnímu orgánu).

Poskytovatel lůžkové/jednodenní péče je dále povinen:

6) vypracovat postup pro vyřizování stížností,

7) zveřejnit výše uvedený postup spolu s informací o možnosti podat stížnost na veřejně přístupném místě (v rámci zdravotnického zařízení) a dále na svých webových stránkách.

(Viz § 93 zákona č. 372/2011 Sb.)

SPRÁVNÍ ORGÁN

Pokud není stěžovatel s vyřízením stížnosti spokojen, může následně podat stížnost ke správnímu orgánu, který danému poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (ve většině případů to bude krajský úřad).

Správní orgán má na vyřízení stížnosti 30 dnů ode dne jejího doručení, 90 dnů v případě, kdy je třeba ustavit nezávislého odborníka a 120 dnů pokud je třeba ustavit nezávislou odbornou komisi.

Pokud správní orgán zjistí porušení práv nebo povinností anebo jiná pochybení:

A) uloží poskytovateli nápravná opatření (používání zdravotnického prostředku v souladu s návodem výrobce, poučení pacienta o jeho právech apod.)

B) podá podnět dalším orgánům (SÚKL, hygienická stanice apod.), případně příslušné profesní komoře (ČLK, ČSK apod.)

C) o výše uvedeném informuje příslušnou zdravotní pojišťovnu.

(Viz § 94 a násl. zákona č. 372/2011 Sb.)

Stížnost je brána jako podnět ke kontrole. Pokud stížnost nepodává sám pacient, je při jejím vyřizování třeba zachovávat povinnou mlčenlivost a ochranu osobních údajů.

<a href='https://www.freepik.com/photos/woman'>Woman photo created by wavebreakmedia_micro - www.freepik.com</a>

CO JE DISKRIMINACE?

Diskriminace = s jednou osobou se zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry, ...

Za diskriminaci je považováno i obtěžování (vytváření nepřátelského prostředí, snižování důstojnosti osoby, její pokořování, urážení apod.), sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci (vše v souvislosti s některým z diskriminačních důvodů).

Toto jsou nejčastější případy, úplný výčet toho, co je za diskriminaci považováno se všemi podrobnostmi, naleznete v antidiskriminačním zákoně.

(Viz § 2, § 3, § 4 zákona č. 198/2009 Sb.)

NA KOHO SE OBRÁTIT?

Pokud máte pocit, že se s Vámi, nebo s někým z Vašeho okolí zachází diskriminačně, můžete:

1. Informovat nadřízeného, resp. zaměstnavatele, popřípadě vedení fakulty/univerzity apod. (v závislosti na konkrétním případu). Jedná se o (teoreticky) nejrychlejší cestu ke zjednání nápravy.

2. Položit inspektorátu práce dotaz, jak máte v konkrétní situaci postupovat, přičemž inspektorát je povinen Vám bezúplatně poskytnout poradenství, a to ve všech pracovně-právních záležitostech včetně diskriminace.

3. Podat písemný podnět k místně příslušnému inspektorátu práce (dohledáte zde) dle sídla zaměstnavatele. Inspektorát následně provede kontrolu zaměstnavatele a může mu udělit pokutu až do výše 1 mil. Kč. Inspektorát je povinen zachovat mlčenlivost o totožnosti osoby, která podnět podala. Podání podnětu je samozřejmě opět bezúplatné.

4. Obrátit se prostřednictvím podnětu na Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsmana), která se případem zabývá z právního hlediska a navrhuje oběti diskriminace možnosti dalšího postupu (zde). Veřejný ochránce práv zachovává taktéž mlčenlivost o Vaší totožnosti, případně je možné podat podnět anonymně. Právní posouzení a následné poradenství je též poskytováno bezúplatně.

5. Využít služby mediátora a pokusit se o mediaci (mimosoudní řešení sporu). S tímto postupem musí souhlasit obě strany. Hlavními výhodami je rychlost, dobrovolnost a menší finanční náročnost než soudní řešení.

6. V krajním případě je pak možné podat žalobu a celou záležitost řešit soudní cestou. K tomuto je vhodné zajistit si pomoc advokáta.

DOKAZOVÁNÍ

V boji proti diskriminaci je největší překážkou dokazování. Pokud se nejedná o nerovné odměňování, které se dá z příslušné dokumentace ještě celkem snadno zjistit, jedná se ve většině případů o „tvrzení proti tvrzení“. Proto je důležité mít neustále na paměti, že pro to, aby bylo možné osobu která diskriminuje potrestat, je nutné mít důkazy dosvědčující její jednání. Ideální je například písemná komunikace, svědectví dalších osob, případně audio(vizuální) nahrávka.

Nahrávat nadřízeného či zaměstnavatele bez jeho svolení je dosti kontroverzní, ale například inspektorát práce či veřejný ochránce práv považují takovou nahrávku za přípustný důkaz. V případě soudního jednání bude pravděpodobně záležet na konkrétní situaci a konkrétním soudci, zda nahrávku připustí. (Dle příslušné judikatury Ústavního soudu ČR, je taková nahrávka za určitých okolností přípustná - viz nález II. ÚS 1774/14.)

Background photo created by freepik - www.freepik.com

SMĚNA

Maximální délka jedné směny z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je 12 hodin, přičemž přestávky se do této doby nezapočítávají.

(Viz § 83 zákona č. 262/2006 Sb.)

Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s písemným rozvrhem týdenní pracovní doby nejpozději 2 týdny předem, v případě konta pracovní doby (zvláštní způsob rozvržení pracovní doby) 1 týden předem.

(Viz § 84 zákona č. 262/2006 Sb.)

PŘESTÁVKA

Nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Přestávku lze rozdělit, tj. v rámci 6 hodin nepřetržité práce je možné zaměstnanci umožnit např. 1 patnáctiminutovou přestávku, 1 desetiminutovou a 1 pětiminutovou (alespoň jedna musí mít vždy minimálně 15 minut).

Takto poskytnuté přestávky se nezapočítávají do pracovní doby.

(Viz § 88 zákona č. 262/2006 Sb.)

ODPOČINEK MEZI 2 SMĚNAMI

Pracovní doba musí být rozvržena tak, aby byl zaměstnanci umožněn nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být (v určitých provozech) zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu, o kterou byl první odpočinek zkrácen.

(Viz § 90 zákona č. 262/2006 Sb.)

Pokud má zaměstnanec sjednáno více pracovních poměrů, posuzují se ve vztahu k nepřetržitému odpočinku samostatně. Tímto způsobem zaměstnavatelé často obchází zákoník práce, jelikož se zaměstnanci uzavírají vedle pracovní smlouvy například dohodu o provedení práce, příp. dohodu o pracovní činnosti.

Tím pádem se jedná o jiný pracovní poměr a doba odpočinku mezi prací vykonávanou v rámci pracovní smlouvy a prací vykonávanou v rámci dohody nemusí být řešena.

(Viz § 88 zákona č. 262/2006 Sb.)

Lékaři mají typicky uzavřenou pracovní smlouvu na běžné pracovní hodiny a následně dohodu na „služby“, aby mohli pracovat například 24 hodin v kuse. Jedná se však o postup, který je v rozporu se zákonem a takovéto dohody jsou neplatné (viz DPČ/DPP PROTIPRÁVNOST.)

ODPOČINEK V TÝDNU

Zaměstnavatel musí pracovní dobu rozvrhnout tak, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek minimálně 35 hodin vždy jednou během sedmi po sobě následujících dnů. Uvedené se však vztahuje pouze na práci prováděnou na základě pracovní smlouvy, nikoliv v rámci dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti.

(Viz § 92 zákona č. 262/2006 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by freepik - www.freepik.com</a>

ZLETILÍ A PLNĚ SVÉPRÁVNÍ PACIENTI

Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to:

1. v případě, kdy je pacient v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen souhlas vyslovit (např. je v bezvědomí), avšak i v takové situaci je třeba respektovat případné dříve vyslovené přání,

2. v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení pravděpodobně došlo k vážnému poškození zdraví pacienta.

(Viz § 38 (3) zákona č. 372/2011 Sb.)

NEZLETILÍ PACIENTI A PACIENTI S OMEZENOU SVÉPRÁVNOSTÍ

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu poskytnout neodkladnou péči pouze:

A) v případě léčby vážné duševní poruchy (viz odst. 2 výše)

B) v případě, že jde o zdravotní služby nezbytné k záchraně života či zamezení vážného poškození zdraví.

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka poskytnout neodkladnou péči v případě, že u něj existuje podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

(Viz § 38 (4), (5) zákona č. 372/2011 Sb.)

Nezletilému pacientovi a pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce či opatrovníka poskytnout dále též:

i) neodkladnou péči, která není péčí dle odst. A) a B) výše,

ii) akutní péči,

obojí však pouze v případě, kdy nelze souhlas zákonného zástupce či opatrovníka získat bez zbytečného odkladu. V takovém případě rozhoduje o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař. Toto neplatí, pokud je nezletilý pacient, příp. osoba s omezenou svéprávností schopen/schopna souhlas udělit (viz souhlas nezletilých dále).

(Viz § 35 (3) zákona č. 372/2011 Sb.)

NEODKLADNÁ X AKUTNÍ PÉČE

Neodkladná péče je zákonem definována jako taková péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí.

Akutní péčí se podle zákona rozumí péče, jejímž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí.

S ohledem na stávající právní úpravu (nejasné/subjektivní pojmy) není jasně daná hranice mezi neodkladnou a akutní péčí a v konkrétní situaci je mnohdy velice náročné neodkladnou péči jednoznačně rozpoznat.

(Viz § 5 (1) a), b) zákona č. 372/2011 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/woman">Woman photo created by peoplecreations - www.freepik.com</a>

Při poskytování zdravotních služeb nezletilému, je třeba zjišťovat jeho názor na poskytnutí zdravotních služeb, a to přiměřeně jeho rozumové a volní vyspělosti. Tento názor pak musí být brán v úvahu s tím, že čím starší nezletilý pacient je, tím větší váhu by tento názor měl mít.

Nezletilému pacientovi je tak možné bez souhlasu jeho zákonného zástupce poskytnout takové zdravotní služby, k jejichž odsouhlasení je s ohledem na svůj věk dostatečně rozumově a volně vyspělý.

(Viz § 35 (1) zákona č. 372/2011 Sb.)

PODLE ZÁKONA O ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH

Zejména:

1. Povinnost poskytovat zdravotní služby v odpovídající odborné či specializované způsobilosti, a to v rozsahu odpovídající této způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta, tak aby zdravotní služby byly poskytovány na náležité odborné úrovni (tj. podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti).

2. Povinnost řídit se etickými principy (nonmaleficence, beneficence, respektování autonomie, spravedlnost apod.).

3. Povinnost poskytnout odbornou pomoc neprodleně každému, kdo je v ohrožení života, příp. tomu, jehož zdraví je vážně ohroženo, to vše za předpokladu, že pomoc není včas dosažitelná obvyklým způsobem. Dále pak podle potřeby zajistit poskytnutí navazujících zdravotních služeb.

4. Další povinnosti, které jsou stanoveny zákonem o zdravotních službách (např. provádění záznamů do zdravotnické dokumentace), příp. jinými právními předpisy.

(Viz § 49 zákona č. 372/2011 Sb.)

PODLE ZÁKONÍKU PRÁCE

Zejména:

1. Povinnost plnit pokyny nadřízených, které jsou v souladu s právními předpisy.

2.Povinnost dbát o svou vlastní bezpečnost a zdraví a o bezpečnost a zdraví ostatních fyzických osob, jichž se výkon práce zaměstnance dotýká.

3. Povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

4. Povinnost prohlubovat si svoji kvalifikaci.

5. Povinnost počínat si tak, aby nedošlo k majetkové/nemajetkové újmě a k bezdůvodnému obohacení.

(Viz § 106, § 230, §249, § 301 zákona č. 262/2006 Sb.)

PODLE ZÁKONA O ZPŮSOBILOSTI

Například:

1. Povinnost poskytovat zdravotní služby s odborným dozorem/dohledem (L1,L2).

2. Povinnost doložit svou zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem apod.

3. Povinnost doložit svou bezúhonnost.

4. Povinnost doložit svou odbornou způsobilost.

(Viz § 3, § 4 zákona č. 95/2004 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/medical">Medical photo created by peoplecreations - www.freepik.com</a>

1. Právo získat od pacienta informaci o tom, že je nosičem infekční nemoci a o dalších závažných skutečnostech které se vztahují ke zdraví ošetřovaného (např. psychický stav, který by mohl pro lékaře představovat riziko násilného chování pacienta apod.).

2. Právo neposkytnout zdravotní služby v případě, kdy by jejich poskytnutím došlo k přímému ohrožení života nebo k vážnému ohrožení zdraví lékaře.

3. Právo odmítnout poskytnout zdravotní služby v případě, kdy to odporuje svědomí či náboženskému vyznání lékaře (např. umělé přerušení těhotenství, terapeutická kastrace, apod.).

(Toto neplatí v případě, kdy by odmítnutím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel zdravotních služeb není schopen včas zajistit poskytnutí služeb jiným lékařem.)

(Viz § 50 zákona č. 372/2011 Sb.)

pixabay

Do zdravotnické dokumentace může za určitých podmínek nahlížet několik skupin osob.

PACIENTI A OSOBY BLÍZKÉ

První skupinou jsou pacienti a osoby blízké, přičemž všem těmto osobám musí být umožněno do dokumentace nahlédnout, pořídit si výpisy, případně kopie, a to v následujícím rozsahu:

1. pacient, zákonný zástupce, opatrovník, pěstoun, jiná pečující osoba, osoby určené pacientem/zákonným zástupcem – vše, avšak v případě záznamu autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky pouze v rozsahu příznaků onemocnění, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů

2. v případě smrti pacienta - osoby blízké, popř. další osoby určené pacientem – vše + právo na informace o zdravotním stavu, informace o výsledku pitvy, byla-li provedena
– toto neplatí v případě, kdy pacient za svého života sdělení informací některé osobě blízké výslovně zakázal (lze podat nezbytné informace pouze v případě, kdy je ohroženo zdraví takové osoby, případně jiné třetí osoby, přičemž osoba blízká může vzniku újmy třetí osoby zabránit).

(Viz § 65 (1) zákona č. 372/2011 Sb.)

Nahlížení a související úkony nesmí narušit poskytování zdravotních služeb a musí být provedeny v přítomnosti zaměstnance, kterého poskytovatel zdravotních služeb pověřil.

OSTATNÍ OSOBY

Druhá skupina, která může do dokumentace v nezbytném rozsahu nahlížet i bez souhlasu pacienta, za předpokladu, že je to v jeho zájmu nebo je to potřebné pro jiné účely vyplývající z právního řádu, je tvořena těmito osobami:

1. osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání a jiní odborní pracovníci, kteří musí být zaměstnanci stejného poskytovatele, a pouze v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb

2. další zaměstnanci poskytovatele, a to v rozsahu nezbytně nutném pro výkon povolání, příp. z důvodu splnění povinností dle příslušných právních předpisů a dále při hodnocení správného postupu při poskytování zdravotních služeb.

(Tj. nemělo by být možné, aby si například elektronicky vedenou dokumentaci mohl otevřít kterýkoliv lékař v nemocnici. Pokud se nepodílí na poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, nemá pravděpodobně právo do dokumentace nahlížet.)

Dalšími osobami, které do této skupiny patří jsou zejména úřední osoby, vykonávající činnost v rámci správního orgánu (např. úřadu), revizní lékaři zdravotních pojišťoven, soudní znalci, Veřejný ochránce práv apod.

(Viz § 65 (2) zákona č. 372/2011 Sb.).

STUDENTI

Studenti, kteří u poskytovatele vykonávají praxi, mohou do zdravotnické dokumentace nahlížet v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění výuky, avšak pouze v případě, že pacient nahlížení prokazatelně nezakázal.

(Viz § 65 (3) zákona č. 372/2011 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/woman">Woman photo created by freepik - www.freepik.com</a>

CO JE TERAPEUTICKÉ PRIVILEGIUM A PODMÍNKY JEHO VYUŽITÍ

Jako terapeutické privilegium (někdy také "milosrdná lež") označujeme rozhodnutí ošetřujícího zdravotnického pracovníka (příp. nadřízeného zdravotního pracovníka) o zadržení informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze.

Toto rozhodnutí zdravotnický pracovník může učinit v situaci, kdy lze důvodně předpokládat, že by sdělení informace mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví. Jedná se především o situaci, kdy by například okamžité sdělení informace mohlo vést k sebevraždě pacienta apod.

Zadržet informaci lze pouze v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou. V praxi půjde například o zadržení informace o zdravotním stavu do té doby, než se manžel pacientky vrátí z pracovní cesty, aby tak mohla negativní diagnózu zpracovat spolu s osobou blízkou a nebyla na to sama (za předpokladu, že daný lékař ví, že existuje riziko, že by mohla jednat zkratkovitě).

(Viz § 32 (2) zákona č. 372/2011 Sb.)

Občanský zákoník navíc využití terapeutického privilegia podmiňuje potvrzením zjevnosti a vážnosti nebezpečí jinou osobou poskytující péči o zdraví v daném oboru. Ošetřující zdravotnický pracovník tak musí mít své rozhodnutí podepřeno ještě názorem kolegy, který působí ve stejném oboru.

(Viz § 2640 zákona č. 89/2012 Sb.)

DOKUMENTACE

Vždy je nutné vést pravdivou zdravotnickou dokumentaci, tj. není možné vést např. informaci o nepříznivé diagnóze odděleně, aby pacient diagnózu při využití svého práva nahlížet do dokumentace neviděl. Pokud pacient tohoto svého práva využije, vypovídá to pravděpodobně o tom, že chce znát svůj zdravotní stav přesně a pravdivě, viz následující bod 3.

(Viz § 54 (2) zákona č. 372/2011 Sb.)

KDY NELZE VYUŽÍT TERAPEUTICKÉHO PRIVILEGIA

V situaci kdy:

1. Podání informace je jedinou možností, jak pacientovi umožnit podstoupit včasnou léčbu, případně učinit preventivní opatření. (Např. v případě, kdy by pacientovi bylo diagnostikováno nádorové onemocnění a včasnou léčbou by mohlo dojít k jeho uzdravení.)

2. Zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí, tudíž je nutné pacientovi všechny informace sdělit v zájmu ochrany zdraví dalších osob.
(Např. v situaci, kdy je pacientovi diagnostikována HIV infekce.)

3. Pacient výslovně požádá o sdělení přesné a pravdivé informace, aby si mohl zajistit osobní záležitosti.
(Např. aby pacient v terminálním stádiu nemoci mohl sepsat závěť apod.)

(Viz § 32 (2) a), b), c) zákona č. 372/2011 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by yanalya - www.freepik.com</a>

V případě nezletilých je možné v nezbytném rozsahu zadržet informaci o zdravotním stavu jejich zákonnému zástupci (příp. pěstounovi/jiné pečující osobě), a to v případě, kdy existuje podezření, že se tato osoba podílí na zneužívání, týrání či ohrožování zdravého vývoje nezletilého, pokud lze předpokládat, že sdělením informace by mohlo dojít k dalšímu ohrožení nezletilého.

Výše uvedené však neznamená, že zákonnému zástupci, popřípadě dalším osobám, mají být sděleny informace nepravdivé, jedná se pouze o jejich zadržení. (Např. v situaci, kdy nezletilý při vyšetření sdělí, jak přišel k pohmožděninám na těle apod.)

Pokud chce zákonný zástupce (příp. další osoby) do zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém nahlédnout, je možné zpřístupnění v souladu s § 67 zákona o zdravotních službách, omezit, pokud je to v zájmu pacienta a pouze ve vztahu k údajům, z nichž vyplývá, že je nezletilý týrán, zneužíván apod.

Vše výše uvedené platí shodně i v případě osob s omezenou svéprávností.

Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví se řídí především nařízením č. 2016/679 ("GDPR") a zákonem 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

První, často se objevující nesprávný postup poskytovatelů zdravotních služeb v souvislosti s ochranou osobních údajů, je předkládání souhlasu se zpracováním osobních údajů pacientům. Při poskytování zdravotních služeb ho však není třeba, protože ke zpracování osobních údajů zde dochází ze zákona. (Souhlas se zpracováním osobních údajů je třeba pouze v situacích, které nesouvisejí s vlastním poskytováním péče, tj. např. při účasti na klinických studiích, výzkumu apod.)

Druhým velmi častým problémem je nedostatečná ochrana osobních údajů v praxi, tj. při samotném poskytování zdravotních služeb v ordinaci.

Často se stává, že pacient, který přijde do ordinace, je usazen ke stolu lékaře, na kterém jsou rozloženy zdravotní karty dalších pacientů, kteří jsou na daný den objednaní. Pacient si tak může naprosto bez problémů přečíst jména ostatních pacientů, rodná čísla apod.

Obdobného porušení se lékař dopustí také například v případě, kdy vyhledává pacienta elektronicky (např. podle prvních čísel rodného čísla) a pacient má možnost na obrazovku počítače nahlédnout, protože vyhledávač mnohdy vyfiltruje více pacientů, jejichž rodné číslo začíná shodnými čísly a pacient tak má možnost tyto údaje vidět.

Dalším porušením ochrany osobních údajů, které se velmi často objevuje, je telefonická komunikace s pacientem za (doslechové) přítomnosti jiného pacienta, kdy například

zdravotní sestra komunikuje s pacientem a ověřuje si aktuálnost údajů, tj. „Nováková Jana, narozena 14. 12. 1990? Bydliště stále Ječná 13, Praha?...“

Výše uvedeným jednáním dochází k porušení článku 32 nařízení č. 2016/679 (GDPR), které ukládá správci a zpracovateli povinnost přijmout taková opatření, která zabrání neoprávněným osobám přístup k osobním údajům. Za uvedené porušení je možné uložit pokutu až do výše 10 000 000 EUR. Při stanovování výše pokuty je pak rozhodující závažnost porušení, povaha, počet dotčených subjektů, kategorie osobních údajů apod.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by natanaelginting - www.freepik.com</a>

CO JE DŘIVE VYSLOVENÉ PŘÁNÍ?

Dříve vyslovené přání umožňuje pacientům dát informovaný souhlas/nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb v případech, kdy toho nejsou fakticky schopni. Jde o jakousi pojistku, která má za úkol zajistit autonomní rozhodnutí pacienta za všech (přáním předpokládaných) situací.

FORMA

1. písemná forma s úředně ověřeným podpisem, nebo

2. záznam ve zdravotnické dokumentaci podepsaný pacientem, zdravotnickým pracovníkem a svědkem

+ v obou případech je nutné písemné poučení pacienta o důsledcích (poučení podává lékař v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiný ošetřující lékař v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí).

(Viz § 36 (2), (3), (4) zákona č. 372/2011 Sb.)

Dříve vyslovené přání pacienta by mělo mít přednost před postupem lege artis. Pokud tedy někdo v rámci dříve vysloveného přání odmítne transfuzi krve, což bude mít za následek jeho smrt, je třeba toto přání respektovat, přestože obecně vzato nepůjde o postup lege artis. Lékař v takovém případě nemůže být jakkoliv sankcionován.

KDY JEJ NELZE RESPEKTOVAT

1. pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti (např. odpojení od přístrojů),

2. pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby (např. odmítnutí transfuze těhotnou ženou, která by tímto rozhodnutím ohrozila život nenarozeného dítěte),

3. pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti.

(Viz § 36 (5) b)-d) zákona č. 372/2011 Sb.)

KDY JEJ NENÍ TŘEBA RESPEKTOVAT

Pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím.

(Viz § 36 (5) a) zákona č. 372/2011 Sb.)

KDY JEJ NELZE POUŽÍT?

V případě nezletilých pacientů nebo u pacientů, jejichž svéprávnost byla omezena.

(Viz § 36 (6) zákona č. 372/2011 Sb.)

FORMULACE

Při aplikaci dříve vysloveného přání je třeba s největší opatrností zkoumat, zda situace na kterou se dříve vyslovené přání vztahuje opravdu nastala, tj. zda se jedná o situaci, která byla dříve vysloveným přáním předvídána.(nelze aplikovat dříve vyslovené přání které se vztahuje k plánované operaci kolene též na situaci, kdy byl pacient, který dříve vyslovené přání učinil účastníkem autonehody a je třeba jej operovat)

POSTIHY

A) Neposkytnutí zdravotních služeb v situaci, kdy poskytnuty být měly (dříve vyslovené přání bylo neplatné apod.)
i) občanskoprávní odpovědnost
ii) trestněprávní odpovědnost

B) Poskytnutí zdravotních služeb v rozporu s platným dříve vysloveným přáním
občanskoprávní odpovědnost

(Viz CIVILNÍ ŘÍZENÍ, TRESTNÍ ŘÍZENÍ)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/people">People photo created by pressfoto - www.freepik.com</a>

V případě, kdy si chce lékař založit vlastní soukromou praxi, či chce svou praxi převést/prodat, je nutné zajistit celou řadu podkladů.

1. Při založení či převodu lékařské praxe je ideální založit si společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a podat návrh na zápis nového s.r.o. do obchodního rejstříku.

2. Dále je třeba získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb, které uděluje příslušný krajský úřad.
je třeba splnit podmínky dle § 16 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, tj. oprávnění k užívání zdravotnického zařízení, které splňuje požadavky na technické a věcné vybavení, splnění požadavků na minimální personální zabezpečení, netrvá žádná z překážek dle § 17 téhož zákona, bezúhonnost fyzické osoby, příp. statutárního orgánu právnické osoby (typicky jednatel) atd.

3. Také je nutné vyhotovit provozní řád, který musí být schválen hygienickou stanicí.

4. Se zdravotními pojišťovnami je nutné sjednat smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb.

5. V případě prodeje je nutné vyhotovit smlouvy o prodeji ordinace a o převodu obchodního podílu v s.r.o.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by katemangostar - www.freepik.com</a>

V případě, kdy se pacient, či jeho blízcí domnívají, že lékař při péči o pacienta pochybil, mohou mimo jiné podat na lékaře trestní oznámení. Celá věc se tak dostane k policii, která rozhoduje o zahájení trestního stíhání. Pokud se policie rozhodne trestní stíhání zahájit, uvědomí o tom lékaře a státního zástupce, který následně případně podává obžalobu. Nejčastějšími trestnými činy, kterých se lékaři dopouštějí je ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 téhož zákona. Výsledkem trestního řízení může být v nejhorším případě i rozhodnutí soudu o odnětí svobody.

V případě, trestního řízení je vhodné vyhledat služby advokáta, který zejména činí následující:

1. Zpracovává všechna soudní podání v trestním řízení.

2. Účastní se jednotlivých úkonů trestního řízení (prostudování spisu, výslechu lékaře, svědků, znalců, hlavního líčení apod.)

3. Zajišťuje opatření znaleckých posudků.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/vintage">Vintage photo created by kjpargeter - www.freepik.com</a>

V JAKÝCH PŘÍPADECH?

Pokud se pacient či jeho blízcí cítí poškozeni jednáním lékaře, resp. poskytovatele zdravotních služeb, který dle jejich názoru nepostupoval lege artis, mohou se mimo jiné obrátit na civilní soud.

Podání žaloby ze strany pacienta či jeho blízkých je častějším úkazem, než podání trestního oznámení a následného řízení u trestního soudu. Cílem trestního řízení je totiž "pouze" potrestat viníka, tj. pacient se na lékaři (případně na poskytovateli zdravotních služeb) v trestním řízení většinou ničeho, kromě rozhodnutí o vině či nevině, nedomůže. V civilním řízení se však jedná o náhradu škody, pacient, popř. osoby blízké, tak mají možnost žádat vcelku vysoké finanční částky (v řádech statisíců či milionů) jako kompenzaci za újmu na zdraví či za smrt.

ŽALOBA

Žalobu podává pacient (popř. osoba blízká) na poskytovatele zdravotních služeb (nikoliv na konkrétního lékaře). Za poskytování zdravotních služeb totiž odpovídá vždy poskytovatel.

(Viz § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a § 45 a násl. zákona č. 372/2011 Sb.)

Konkrétní lékař, který fakticky zdravotní služby poskytoval, však musí počítat s účastí na soudním řízení, kde vypovídá o tom, jak v daném případě postupoval apod.

NÁHRADA ŠKODY LÉKAŘEM

Poskytovatel zdravotních služeb má případně, jako zaměstnavatel konkrétního lékaře, vůči němu právo na náhradu škody do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým lékař škodu způsobil. (Omezení neplatí v případě úmyslného způsobení škody, v případě opilosti nebo v případě zneužití jiných návykových látek.)

(Viz § 257 zákona č. 262/2006 Sb.)

PRŮBĚH SOUDNÍHO ŘÍZENÍ

1. Žalobce zpravidla pošle předžalobní výzvu, v rámci které vyzve poskytovatele k náhradě škody.

2. Poté, co poskytovatel na tuto výzvu nereaguje/reaguje negativně, podá žalobce žalobu k soudu.

3. V rámci soudního řízení musí žalobce prokázat, že:
a) došlo k pochybení (tj. postup nebyl lege artis) +
b) vznikl škodlivý následek (např. újma na zdraví) +
c) mezi a) a b) je příčinná souvislost.

4. Pokud toto žalobce neprokáže, soud žalobu zamítne. Pokud se však výše uvedené podaří žalobci prokázat, soud rozhodne o povinnosti k náhradě škody.

DRUHY POSKYTOVANÝCH NÁHRAD V SOUDNÍM ŘÍZENÍ

Peněžitou náhradou se odčiňuje: vytrpěná bolest (tzv. bolestné), další nemajetková újma, příp. ztížení společenského uplatnění (pokud má pacient trvalé následky, které mu komplikují život do budoucna).

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví se peněžitou náhradou odčiňují též duševní útrapy osobám blízkým.

Dále se nahrazují zejména náklady pohřbu, příp. účelně vynaložené náklady na péči o pacienta apod.

(Viz § 2958 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.)

S ČÍM POMÁHÁ ADVOKÁT?

V případě civilního řízení, stejně jako v případě trestního řízení, vhodné vyhledat služby advokáta, který obvykle činí zejména následující:

1. Zpracovává všechna soudní podání (např. vyjádření k žalobě, vyjádření ke znaleckým posudkům, příprava odvolání apod.).

2. Zastupuje poskytovatele zdravotních služeb při jednání u soudu.

3. Zajišťuje opatřování znaleckých posudků.

4. Zajišťuje komunikaci s právními zástupci pojišťovny, u které je každý poskytovatel zdravotních služeb povinně pojištěn.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/book">Book photo created by freepik - www.freepik.com</a>

Poskytovatelé zdravotních služeb často řeší nedostatečné personální zabezpečení obcházením zákoníku práce, když s lékaři vedle klasické pracovní smlouvy uzavírají dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce (DPČ/DPP). Pokud pak lékař v rámci těchto dohod vykonává činnost, která se neliší od podstaty činnosti, kterou vykonává také na základě pracovní smlouvy, jedná se mnohdy o protiprávní způsob odměňování daného lékaře. Pokud tedy máte uzavřenou pracovní smlouvu a jako druh práce v ní máte uvedeno například: „lékař“ a v dohodě o pracovní činnosti máte například: „výkon ústavní pohotovostní služby“, dochází ve Vašem případě pravděpodobně k protiprávnímu krácení odměny za vykonanou práci. V dohodách bývá odměna často sjednána prostřednictvím hodinové sazby, která nijak nereflektuje práci přesčas, práci ve dnech pracovního klidu apod., navíc se Vám tato práce nezapočítává do přesčasů v rámci základního pracovního poměru. Poskytovatelé tak často protiprávně zadržují statisícové částky, které mohou být ze strany lékařů vymáhány zpět.

(Viz § 34b (2) zákona č. 262/2006 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by pressfoto - www.freepik.com</a>

Průkaznou, pravdivou, čitelnou a pravidelně aktualizovanou zdravotnickou dokumentaci musí vést každý poskytovatel zdravotních služeb. Její náležitosti stanovuje především vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Zdravotnická dokumentace tak musí obsahovat zejména identifikaci poskytovatele, identifikaci pacienta, dále pohlaví pacienta, datum provedení zápisu, informaci o tom, kdo zápis provedl (pokud jej neprovedl poskytovatel sám vlastním jménem), informace o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb atd. (podrobněji ustanovení § 1 výše uvedené vyhlášky).

Na každém listu zdravotnické dokumentace musí být uvedena zkrácená identifikace poskytovatele (jméno a příjmení/obchodní firma/název, IČO, oddělení) a pacienta (jméno a příjmení, rodné číslo, popř. datum narození).

Zápis by měl provádět a podepisovat zdravotnický pracovník/jiný odborný pracovník, který poskytl pacientovi zdravotní službu.

Pokud je zřejmé, že zápisy provedl během jednoho dne/směny jeden zdravotnický pracovník, nemusí podepisovat každý zápis zvlášť, postačí podepsat poslední zápis daného dne/dané směny.

Každý zápis musí být datován, podepsán a opatřen razítkem/přepisem jména. (pokud jej neprovedl poskytovatel sám vlastním jménem). V případě elektronického zápisu musí být tento opatřen identifikátorem záznamu, datem provedení zápisu a identifikačními údaji osoby, která zápis provedla.

Oprava zápisu musí být provedena novým zápisem, který obsahuje též datum opravy a ostatní náležitosti běžného zápisu. Původní zápis musí v každém případě zůstat čitelný. Pokud je oprava provedena na žádost pacienta, uvede se tato informace k opravě a doplní se navíc podpisem pacienta.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/background">Background photo created by ijeab - www.freepik.com</a>

Zdravotní služby lze poskytovat pouze se souhlasem pacienta, jen v ojedinělých případech je to možné i bez něj. Souhlas by měl být svobodný (učiněn bez nátlaku) a také informovaný. Informovaný souhlas je dle zákona č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, takový, v rámci kterého byl pacient dostatečně informován o svém zdravotním stavu, o příčině onemocnění, předpokládaném vývoji, navrženém léčebném postupu, o jeho účelu, rizicích, o alternativách, omezeních ve způsobu života apod.

Jaký rozsah informací je dostatečný? To je otázka, kterou si klade řada odborníků a neexistuje na ní bohužel jednoznačná odpověď. Dostatečnost poučení pacienta se bude lišit v každém jednotlivém případě, judikatura soudů však uvádí, že NEdostatečný je takový rozsah informování, kdy pokud by pacient určitou informaci, která mu nebyla předána měl, rozhodl by se souhlas s poskytováním zdravotních služeb neudělit.

Vzor informovaného souhlasu by neměl být vytvořen například pro celou nemocnici, protože v takovém případě hrozí, že bude příliš obecný a tím pádem nedostatečný.

V informovaném souhlasu by se také nemělo například objevovat tvrzení, že pacient svým podpisem potvrzuje, že lékař postupuje lege artis, protože to samozřejmě nemůže pacient vědět, navíc nemůže předvídat, jak bude v budoucnu (po podpisu souhlasu) lékař reálně postupovat. Takové tvrzení pak při případném soudním sporu nebude bráno v úvahu i přesto, že jej pacient podepsal.

Pacient se však také může podání informací vzdát a souhlas s poskytováním zdravotních služeb udělit i bez nich. Například půjde o situaci, kdy jde pacient na operaci a ví, že pokud si vyslechne všechna možná rizika, bude z celého zákroku mnohem více ve stresu a možná si jej i rozmyslí, může tedy podání informace odmítnout. Záznam o tomto odmítnutí musí být součástí zdravotnické dokumentace a musí být podepsán pacientem a zdravotnickým pracovníkem.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by yanalya - www.freepik.com</a>

KDY MŮŽE POSKYTOVATEL ODMÍTNOUT PŘIJETÍ PACIENTA DO PÉČE

1. Pokud poskytovatel nemá volnou kapacitu a přijetím pacienta by došlo k překročení únosného pracovního zatížení, nebo pokud přijetí do péče brání provozní důvody, personální zabezpečení či technické/věcné vybavení zařízení.

2. Pokud by vzdálenost místa bydliště pacienta neumožnila praktickému lékaři výkon návštěvní služby.

3. Pokud pacient není pojištěncem některé zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenou smlouvu.

(Viz § 48 (1) zákona č. 372/2011 Sb.)

KDY MŮŽE POSKYTOVATEL UKONČIT PÉČI O PACIENTA

1. Poskytovatel předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele.

2. Pominou důvody poskytování zdravotní péče.

3. Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.

4. Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený léčebný postup (pouze však v případech, kdy s poskytováním zdravotních služeb pacient nejprve vyslovil souhlas), nebo se neřídí vnitřním řádem (chování není způsobeno zdravotním stavem).

5. Pacient přestal poskytovat součinnost (nesmí být způsobeno zdravotním stavem).

Ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

(Viz § 48 (2) zákona č. 372/2011 Sb.)

VÝJIMKY

Poskytovatel nesmí odmítnout přijetí (podle 1. - 3. výše) nebo ukončit péči o pacienta (podle 4. a 5. výše) v případě, kdy je mu třeba poskytnout:

A) neodkladnou péči,

B) jde-li o porod,

C) jde o služby, které jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci,

D) v případě, že jde o krizové situace,

E) výkon ochranného léčení nařízeného soudem.

(+ speciální úprava pro pokračování péče po propuštění z vězení a pro péči v průběhu výkonu trestu)

(Viz § 48 (3), (4) zákona č. 372/2011 Sb.)

NÁLEŽITOSTI

Rozhodnutí o odmítnutí/ukončení musí být poskytovatelem dáno písemně a musí obsahovat důvod odmítnutí/ukončení péče.

V uvedených případech je také ideální odkázat pacienta na jeho zdravotní pojišťovnu, která mu musí hrazené zdravotní služby (poskytovatele) zajistit.

ODMÍTNUTÍ POSKYTNUTÍ PÉČE ZDRAVOTNICKÝM PRACOVNÍKEM

Individuálně může zdravotnický pracovník (fyzická osoba) odmítnout poskytnout pacientovi péči v případě kdy:

A) by poskytnutím zdravotních služeb došlo k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví,

B) by poskytnutí zdravotních služeb odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání (nesmí však dojít k ohrožení života pacienta či k vážnému ohrožení jeho zdraví).

Rozhodnutí o odmítnutí podle B) je třeba opět předat pacientovi písemně spolu s odůvodněním.

Pacienta podle B) nelze odmítnout, pokud by odmítnutím došlo k ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem

(Viz § 48 (5) a § 50 (2) zákona č. 372/2011 Sb.)

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/hand">Hand photo created by katemangostar - www.freepik.com</a>

V případě poskytovatele akutní lůžkové péče je odmítnutí pacienta upraveno zákonem č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě. Podle tohoto zákona je poskytovatel akutní lůžkové péče povinen převzít pacienta, v případě, kdy jeho kontaktní místo možnost přijetí pacienta potvrdí zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku.

Poskytovatel akutní lůžkové péče je však povinen převzít pacienta do péče vždy, pokud je v přímém ohrožení života.

Povinnost mlčenlivosti je při poskytování zdravotních služeb samozřejmostí, nejedná se však pouze o informace o zdravotním stavu pacienta, ale o vše, co Vám pacient v průběhu poskytování zdravotních služeb sdělí, tj. například i to, koho bude v nadcházejících volbách volit. Mlčenlivost je třeba zachovat i vůči osobám (kolegům), kteří se na poskytování zdravotní péče o daného pacienta nepodílejí.

(Viz § 52 (1) zákona č. 372/2011 Sb.)

CO NENÍ PORUŠENÍM?

1. Pokud sdělujete informace, které jsou potřebné pro zajištění návaznosti poskytování zdravotních služeb.

2. Pokud Vás pacient/zákonný zástupce zprostí mlčenlivosti (pozor na rozsah v jakém jste byli zproštěni).

3. Pokud jde o situaci, kdy Vám zákon ukládá sdělit informace i bez souhlasu pacienta.

4. Pokud je informací třeba pro potřeby trestního řízení, popř. pokud sdělením oznamujete nebo se snažíte překazit spáchání trestného činu.

5. Pokud informace potřebujete sdělit pro účely vlastní obrany (např. v trestním či civilním řízení před soudem).

6. Pokud jsou informace třeba pro řízení, která provádějí orgány ČLK.

(Viz § 51 (2), (3), (4) zákona č. 372/2011 Sb.)

Při sdělování informací o pacientovi (v zákonných důvodech) je také třeba dbát na způsob sdělování, tj. není možné sdělovat tyto citlivé informace kolegovi který bude poskytovat navazující zdravotní služby na chodbě před automatem s kávou, kde si mohou ostatní pacienti a další osoby vše vyslechnout.

<a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by jcomp - www.freepik.com</a>

COVID-19 jako nemoc z povolání

Nouzový stav a dozor/dohled

Trestní odpovědnost poskytovatele

Odměny pro lékaře i nelékaře

Odškodnění reflexní újmy

Paliativní péče a eutanázie

Bolesti pacienta a postup non lege artis

Distanční poskytování zdravotních služeb

Sleva z důvodu korona-krize

Odvolání souhlasu k výkonu více úvazků

Léčiva testovaná na COVID-19

Převedení lékaře na jiné oddělení

MZCR: Pokyny k ukončení karantény

Nařízení pracovní povinnosti lékařům

Na kolik % výdělku máte nárok?

Práce bez ochranných prostředků

Mimořádné opatření MZCR

Úmrtí zaměstnance v důsledku koronaviru

COVID-19 a práva zdravotníků

Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním

Telemedicína by mohla usnadnit život pacientů

V Bruselu proběhl globální summit o očkování

Byla vydána nová kniha "Eutanázie pro a proti"

listopad 2020

Řada zdravotníků se v tomto roce při výkonu své práce nakazila COVID-19 a nyní se čím dál častěji množí dotazy na to, zda je možné uznat toto onemocnění jako nemoc z povolání a jaký je případně postup.

Výchozím podkladem pro uznání onemocnění COVID-19 jako nemoci z povolání je Stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP, které je dostupné zde.

1) V případě, kdy má zaměstnanec podezření na nemoc z povolání, obrátí se na svého praktického lékaře, případně na lékaře, který působí jako "firemní/závodní" poskytovatel pracovně-lékařských služeb.

2) Pokud lékař podle odst. 1) dojde k závěru, že onemocnění mohlo opravdu vzniknout, odešle zaměstnance (vystaví poukaz na vyšetření/ošetření) na místně příslušné specializované pracoviště pracovního lékařství, které má oprávnění k posuzování nemocí z povolání (jejich seznam je dostupný na stránkách MZCR). Pokud praktický lékař odmítá zaměstnance na specializované pracoviště poslat, je možné se na něj obrátit na přímo.

3) Specializované pracoviště posoudí možnost vzniku onemocnění v rámci výkonu povolání a následně vyzve zaměstnance k lékařské prohlídce. K této prohlídce je třeba donést výsledky laboratorních testů na COVID-19, kopii části zdravotnické dokumentace registrujícího praktického lékaře, která obsahuje údaje potřebné k posouzení nemoci, vč. informace o trvání pracovní neschopnosti apod. a případně další nálezy týkající se řešeného onemocnění (rentgenové snímky apod.) pokud byly provedeny.

4) V případě, kdy specializované pracoviště nemoc z povolání potvrdí, provede příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice) šetření na pracovišti a rozhodne o tom, zda existovaly podmínky pro vznik předmětné nemoci na daném pracovišti. V rámci tohoto šetření jsou prováděny testy, odebírány vzorky, zjišťovány souvislosti a specifika daného pracoviště a výkonu práce daného zaměstnance. (Hygienické stanice pro účely posuzování COVID-19 jako nemoci z povolání obdržely metodiku, podle které mají při šetření postupovat.)

5) Výsledek šetření sdělí orgán dle odst. 4) specializovanému pracovišti, které vydá rozhodnutí (lékařský posudek) o uznání/neuznání nemoci z povolání.

Úvodní foto: <a href='https://www.freepik.com/photos/medical'>Medical photo created by freepik - www.freepik.com</a>

říjen 2020

V souvislosti s přijatým rozhodnutím o opětovném vyhlášení nouzového stavu se objevily dotazy na povinnost zajistit odborný dozor/dohled ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb. Vedení některých nemocnic informovalo lékaře s odbornou způsobilostí, kteří by podle výše uvedeného zákona měli vykonávat svou práci pod odborným dozorem (vykonává lékař se specializovanou způsobilostí přítomný ve zdravotnickém zařízení, ve kterém vykonává činnost lékař s odbornou způsobilostí, s fyzickou dosažitelností lékaře se specializovanou způsobilostí do 15 minut), že s ohledem na nouzový stav bude daný lékař sloužit bez tohoto dozoru.

Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon, však nic takového neumožňuje, proto není možné s odkazem na nouzový stav k takovému opatření přistoupit a požadovat po lékaři, aby sloužil, aniž by mu poskytovatel zdravotních služeb zajistil řádný dozor, příp. dohled (vykonává lékař se specializovanou způsobilostí, a to nepřetržitou telefonickou dostupností a fyzickou dosažitelností zdravotnického zařízení, ve kterém vykonává činnost lékař s odbornou způsobilostí, do 30 minut).

V případě, kdy bude lékař nucen na výše uvedené přistoupit, je na místě prokazatelně (např. písemně na podatelnu zaměstnavatele s potvrzením kopie) informovat v rámci tzv. "prevenční povinnosti" vedení poskytovatele zdravotních služeb o tom, že není zajištěn dozor/dohled, což je v rozporu s ustanovením § 4 odst. 7 zákona č. 95/2004 Sb., a že toto pochybení může vést k ohrožení života a zdraví pacientů. Na okraj je též vhodné upozornit, že za vadné/nedostatečné obsazení služeb odpovídá primárně ten, kdo tyto služby nařídil.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/woman">Woman photo created by peoplecreations - www.freepik.com</a>

srpen 2020

Ústavní soud ČR ve svém nedávném nálezu sp. zn. III. ÚS 1477/20 uvedl, že pro vyloučení trestní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (právnických osob), je nutné nejen to, aby nedocházelo k pochybení konkrétních lékařů a dalšího nemocničního personálu, ale také to, aby měl dotčený poskytovatel nastaveny efektivní mechanismy komunikace mezi „vyššími“ a „nižšími“ zdravotnickými zařízeními. V opačném případě mnohdy nebude řádně zajištěna lékařská péče a poskytované zdravotní služby tak mohou být vyhodnoceny jako postup non lege artis.

V projednávaném případě se jednalo o 26 letého muže, který byl přijat do nemocnice ve Vsetíně s bolestmi břicha. Později bylo zjištěno, že se jedná o obstrukci žlučových cest, zhoršující stav pacienta (zimnice, horečka, zvýšení zánětlivých parametrů, nález gramnegativních tyček několika bakterií atd.) vedl k rozhodnutí ošetřujícího lékaře dohodnout vyšetření ERCP na „vyšším pracovišti“, protože plánovaný zákrok nebylo možné provést v nemocnici ve Vsetíně. Uvedené se však podařilo sjednat až na další den poté, co se zdravotní stav pacienta kriticky zhoršil. Pacient tak již stanovený den nebyl schopen převozu a tentýž den zemřel.

Poskytovatel zdravotních služeb se tak jako právnická osoba dopustil trestného činu usmrcení z nedbalosti, z důvodu pochybení osob, které působily v jejím vedení, když nezajistily efektivní mechanismy komunikace, která by zamezila výše uvedeným tragickým následkům.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/business">Business photo created by lifeforstock - www.freepik.com</a>

srpen 2020

Od 5. 8. 2020 do 5. 9. 2020 mohou poskytovatelé lůžkové péče v souvislosti s epidemií covid-19 požádat ministerstvo zdravotnictví o dotaci za účelem poskytnutí mimořádných odměn pro své zaměstnance, kteří v nemocnicích pracovali v období od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020.

Zdravotničtí pracovníci by mohli touto cestou získat až 25.000,- Kč/měsíc, tj. celkem 75.000,- Kč a nezdravotničtí pracovníci 10.000,- Kč/měsíc, tj. celkem 30.000,- Kč. Ministerstvo na tyto odměny vyčlenilo celkem 11,2 miliardy Kč.

Konkrétní výše odměny bude stanovena s ohledem na počet odpracovaných hodin ve výše uvedeném období. Odměny se vztahují i na zaměstnance, kteří u poskytovatele pracují na základě DPČ či DPP, případně též na zaměstnance, kteří u poskytovatele již nepracují, ale v rozhodném období u něj pracovali.

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/doctor">Doctor photo created by freepik - www.freepik.com</a>

srpen 2020

V případě usmrcení nebo zvlášť závažného ublížení na zdraví (např. v průběhu operačního zákroku) vzniká tomu, kdo usmrcení či ublížení na zdraví způsobil, mimo jiné povinnost odčinit duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti a jiné osobě blízké. Odčinění se poskytuje ve formě peněžité náhrady, která by v ideálním případě měla „plně vyvážit jejich utrpení“, což samozřejmě ve většině případů nebude dost dobře možné, proto konkrétní výši soud stanovuje podle zásad slušnosti. (ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)

Nejvyšší soud ČR rozhodl, že újma těchto sekundárních obětí (osob blízkých) může být odčiněna pouze podle výše uvedeného ustanovení, nikoliv dále dle § 2958 občanského zákoníku, které ukládá škůdci odčinit peněžitou náhradou újmu poškozenému (bolestné a další nemajetkovou újmu, případně dále též ztížení společenského uplatnění).

V předmětném případě došlo k úmrtí pana L., přičemž jeho matka a manželka se od okamžiku jeho smrti (již 2 roky) léčí na psychiatrii pro depresivní reakci na závažný stres, což má vliv na jejich celkový zdravotní stav, který se postupem času zhoršuje, tj. u manželky dochází například k dekompenzaci cukrovky apod. Těmto sekundárním obětem tedy vznikla nejen újma v podobě „duševních útrap“, ale též v podobě „ublížení na zdraví“ ve smyslu § 2958 občanského zákoníku.

Nejvyšší soud ČR však uzavřel, že rozvoj dalších onemocnění souvisejících s duševními útrapami je následkem, který je třeba zohlednit ve výši náhrady nemajetkové újmy tak, aby újma byla odčiněna a jejich utrpení vyváženo, ale není možné těmto sekundárním obětem přiznat náhradu dle § 2958 občanského zákoníku, která náleží výlučně přímé oběti.

(Rozsudek sp.zn. 25 Cdo 281/2019)

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/photos/vintage">Vintage photo created by jcomp - www.freepik.com</a>

červen 2020

Ústavní soud rozhodl, že v rámci zajištění práva na ochranu zdraví (dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod) je součástí postupu lege artis mimo jiné „také řádná, včasná a účinná pomoc a úleva pacientovi od bolesti“.

Skutkové okolnosti: Pacientka, která byla přijata do nemocnice v pátek, byla i přes opakované stížnosti na nesnesitelnou bolest operována až v pondělí. Objektivnost bolestí byla soudem dovozena mimo jiné z nálezu při provedené urgentní operaci (v malé pánvi nalezeno hojné množství hnisavého výpotku, abscesy, tedy dutiny vyplněné hnisem v prostoru pod slepým střevem, zhnisané pravé ovarium a flegmonózní apendix), ze znaleckých posudků a dále z výpovědí svědků.

Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené dovodil, že přestože primárním účelem zákroku je odstranit příčiny obtíží, nelze opomíjet sekundární účel léčby, kterým je co nejrychlejší odstranění nebo výrazné zmírnění utrpení pacienta. Pokud tedy lékaři na skutečné bolesti pacienta včas a adekvátně diagnosticky a terapeuticky nezareagují, postupují non lege artis.

(Nález sp.zn. I. ÚS 3937/18)

Úvodní foto: <a href="https://www.freepik.com/free-photos-vectors/business">Business photo created by freepik - www.freepik.com</a>

červen 2020

Současná situace pravděpodobně výrazně uspíší nástup distanční zdravotní péče, tj. poskytování zdravotních služeb na dálku prostřednictvím telefonátu, videohovoru, emailu apod. Uvedený způsob by měl být efektivnější jak ze strany pacienta, který nebude muset absolvovat cestu k lékaři, trávit čas v přeplněné čekárně apod., tak ze strany lékaře, který stihne tímto způsobem „odbavit“ více pacientů. Distanční zdravotní služby mají mimo jiné též potenciál usnadnit život pacientům žijícím v místech se špatnou zdravotní dostupností, umožnily by zapojení lékařů důchodového věku, případně lékařů, kteří